Už jsem tady avízovala, že jsme měli před cestou do Prahy na promoci Lukyho. Vyspali jsme se do růžova, venku svížilo sluníčko. Já i druhá babička jsme se na chvíli vrátily domů od kadeřnice a pak už byly před našimi dvě auta, do jednoho jsem nastoupila já a do druhého manžel, a jelo se. Ano, do Prahy. Měl to být seuper den a taky byl. Vyjeli jsme v 10,30 hod. a vrátili se krátce před 19,00 hod.
Zajímá vás, proč jsme byli rozděleni? Protože v každém autě byly tři osoby, tak aby se v jednom autě nemačkalo pět lidiček, tak jsme se rozdělili.
Do Prahy jsme dojeli všichni včas, jeli jsme v tandemu stále za sebou, ještě chvíli jsme počkali v hale a pak jsme se už mohli všichni odebrat do auly školy, kde už jsme jednou Lukymu na promoci byli.
Celá akce trvala hodinu. bylo absolventů dost, ale byl to hezký proces. Začali hymnou, která byla živě zpívaná a taky studentskou hymnou. Ta zpěvačka byla úžasná. My seděli tentokrát hned v přední řadě, tak jsme všechno krásně viděli.
Luky s úsměvem
Končí jedna důležitá etapa života a končí pro Lukáše úspěchem. O vous mu utekl červený diplom, ale to není nejdůležitější, že? Zvládl vše v termínu a dobře, hned sehnal práci a je spokojený.
Odtud jsme se svezli třemi auty na objednané posezení a k obědu do restaurace Kolkovna ve Stodůlkách, kde jsme byli už párkrát a vždy jsme byli spokojeni.
Dary a přání jsme Lukymu předali, ale toto přání je specifické, dostal ho od maminky jeho dívky a mne to tedy úplně dostalo. Po otevření přání totiž spustila písnička od známé skupiny, která se mi moc líbí – začíná – Promovaní inženýři. Když jsme měli skleničky v ruce, že připijeme Lukymu na zdraví, půjčila jsem si tohle přání a otřevřela. Zahráli jsme si k přípitku a hned nám bylo všem moc dobře.
Musím ale ukázat, jak jsme byli spokojení a šťastní ještě před tou písničkou. Šli jsme se všichni zase fotit tam, kam směřovali i ostatní – vlastně už inženýři a kde jsme se fotili i při poslední promoci.
Organizaci opět měla v režii Laděnka, i když byla nemocná a hned poté jela ležet domů, tohle jako vždy zvládla krásně.
Tady je náš nový inženýr, s ještě teplým diplomem
Pak prý se vyfotí dva páni inženýři – otec se synem
A kdo měl po Lukym největší zásluhu? Ano, rodiče.
A hned za nimi byly na řadě babičky
a nesměl chybět ani děda, vždy měl Luky jen jednoho, ten druhý už je hodně dlouho na obláčku
Nesmí chybět ani jeho přítelkyně, už jsou spolu hodně dlouho
chodí spolu tuším sedm let a z toho tři roky spolu bydlí. Stále mají krásné vztahy, tak jim držíme palce, aby jim to vydrželo.
Tady se k nim přidala Lukyho sestra – Lada.
Ještě tady Laděnka se svou maminkou
Lukášek s rodiči a babičkou od své přítelkyně Ivanky
A to jsme my všichni, co jsme se tam sešli. Do restaurace ovšem nás přijelo deset, Laděnka prý byla ráda, že mohla už do postýlky, nic moc jí nebylo, tak jí držíme palečky, aby se uzdravila brzy.
No, tak už končím.Snad se vám budou fotky tak líbit jako mně.
Krásný podvečer přeje Ježurka