Ano, hned na začátku týdne a už mám dvě zprávy. Ta jedna není moc dobrá, ta druhá je úplně nejlepší. Tak začnu tou špatnou.
Jako každý den jsem dopoledne v danou hodinu volala mamince. Něco se mi nezdálo hned, jak maminka zvedla mobil. Pak to přišlo. Maminka hlásila, že je v nemocnici. Já vím, že ve svém věku má už hodně neduhů, ale v poslední době je v té nemocnici nějak často na můj vkus. Ale co naplat, nic jiného jí nezbylo, než se zase obrátit o pomoc na doktory v nemocnici. Zase prý měla doma takovou zimnici, že nemohla ani mluvit, ani chodit. Měla ještě štěstí v tom, že bratr i švagrová byli doma, bylo to v noci z neděle na pondělí. Má už dlouho problémy s vyprazdňováním, tak myslela, že je to k tomu. Ale ne. V nemocnici, když jí vzali krev tak zjistili, že má opět pořádný zánět močových cest a vysokou horečku. Už posledně se tady s tím léčila a prý se to rádo vrací. Tak jsem zvědavá, jak tam bude zase dlouho. Už včera mi hned hlásila, že by chtěla domů, ale bohužel.
Tak jí všichni držíme palce, aby neměla aspoň tak strašné bolesti. Doufám, že jí ještě mohou pomoci.
A teď ta druhá zpráva. Minulý týden dělal státnice můj vnuk Luky. To bylo z povinných předmětů a hlásil, že dostal dvě jedničky. Pak měl obhajobu diplomky, která skončila také jedničkou. Jasné, že jsme měli všichni radost.
Dnes dělal ještě státnice z nepovinného předmětu, který ale bude potřebovat ke své práci. Volal poměrně brzy a – ano, zase dostal jedničku. Je to šikovný poctivý mladý muž a byl moc rád, že už má konec a je inženýr jako jeho táta. Moc mu všichni gratulujeme a už se těšíme na podzim na promoci.
Teď už jen budu věřit a doufat, že už přijou jen samé lepší zprávy a že ještě mamince v nemocnici pomohou od bolestí.
Hezké dny se samými dobrými zprávami přeje všem Ježurka