Nedá mi to, abych se také aspoň krátce nevyjádřila k tomuto tématu. Je fakt, že ne každý máme to stejné štěstí na něco nebo na někoho, ale každý má to svoje. A čím jsme starší, vidím to podle sebe, tak se často ten žebříček hodnot mění.
Také je pravda, že je malé štěstí, ale také velké štěstí. Někdy by se dalo říct, že dokonce i „klika“. V životě jsem měla uričtě dost těch malých i větších štěstí, ale také dost neštěstí.
Vrátím se ale zpět do loňského roku. Vy, kteří už u mne čtete blog delší dobu tak víte, že jsem měla loni, dokonce i předloni opravdu smolný rok, tedy co se týče zdraví.
Loni jsem strávila dlouhý čas v nemocnici, sestry z Domácí péče mne jezdili převazovat břicho po dvou operacích ještě půl roku domů a já jsem byla vděčná za to, že jsem měla takové štěstí, že žiju. To mi řekl můj ošetřující lékař v nemocnici, kde jsem trávila dva měsíce a musela se pak učit znovu chodit. Ale DALA JSEM TO! Pan doktor mi řekl, že i sám za sebe je rád, že mne z toho všeho po těch operacích dostali a i když to nedopadlo tak, jak jsem si přála já i oni, tak byli rádi, že to nedopadlo hůř! Ano, chodila jsem půl roku s otravou krve a přijela jsem do nemocnice po neúspěšném léčení v jiné i se zápalem plic. Museli mne tedy dát napřed dohromady, jak to nejlíp šlo a pak přišla operace a krátce za ní ještě další.
Na té pro mne (doufám) zatím poslední, jsem zase moc neuspěla, návrat k normálu nevyšel, ale žiji!
Vnímám to jako opravdu moje VELKÉ ŠTĚSTÍ, že jsem zde a moc si toho vážím. Všem přeji hodně štěstí a zdravím. Vaše Ježurka