Včerejšek nebyl tedy nic moc. Šli jsme oba s manželem na ortopeii, abychom dostali zase do obou kolen včeličku, no ona to byla včelička poněkud větší, hlavně, aby pomohla. Už i mne ta kolena zlobí dost, v poslední době jsem si už říkala, jestli nebudu mít taky tu prezidentskou nemoc, opravdu nějak mi neslouží nohy, zakopávám a špatně se mi chodí. Pan doktor mi řekl, že to může být plotýnkou. Tak to se mi částečně ulevilo, protože vím, že protýnky v pořádku nemám a páteř? To už je pro mne stále stejná písnička a já jsem s tím smířená. Čekali jsme tam tři hodiny, lidí jako mraků.
Pak jsme si doma pustili televizi, chvíli se nic nedělo a najednou tma – a bylo po koukání. Televize odešla neznámo kam, ale ani se na ni nemůžeme zlobit. Fungovala deset let, od doby, co jsme si ji koupili a bez poruchy. Sice tenkrát stála hodně peněz, ale byla kvalitní a dnes se ještě o něco lepší dá koupit za polovinu. Ale co teď? Syn mi doporučil, abych si na internetu našla nějakou opravnu u nás ve městě. Tak jsem tam hned dnes dopoledne volala, abych se informovala. Oprava prý je možná a když ji přivezeme, tak se na ni podívá a řekne cenu, aby se to vyplatilo. Tak jsem zase povolala syna, který ji tam dnes odvezl (není to daleko) a zítra prý se dozvím, jak to dopadlo.
Naštěsí máme ještě tady v pokoji sice menší, ale zatím funkční televizi, tak se můžeme na ty naše pořady kouknout, i když už jsme si zvykli na lepší kvalitu a velikost, ale aspoň tak.
Pro lepší náladu jsem nafotila, jak mi kvetou doma kytičky, už jsem si po té mé poruše PC zase našla program na koláže, tak jsem ráda, že se zase něco povedlo.
No, počasí se teď trochu kazí, fouká studený vítr a prší, ale je apríl, tak i s tím musíme počítat. Hezký podvečer přeje vaše Ježurka