Tak to se mi moc nepovedlo. Článek jsem nazvala chlupaté štěstíčko a přidala do rubriky o kočičkách a jiných zvířátkách. Tímto se omlouvám jorkšírce Walli, podle které jsem vlastně článek pojmenovala a pak po té první fotce, kde ji dcera u nás při té naší vánoční sešlosti drží na klíně a kouká na ni opravdu jako na miminko. No, posuďte sami.
Takto jsme seděli všichni v obýváku a Walli byla s námi. Dcera ji opravdu bere jako miminko.
Pak si jí sedla také jako hodné děťátko na klín.
Protože ale u nás měla i své hračky a ty ona moc ráda, hlavně, když to dělá rámus, tak nám tady předvedla v celé kráse, jaké zvuky vydává kačer. Co ta s ním dělala a lítala po bytě, divím se, že to kačer ještě přežil. Pak takhle doma spinkala, byla unavená a plná dojmů.
Dcera s ní chodí na procházku a hned další den lítala v Mostě po Šibeníku hodinu a v jakém stavu přišla, to si asi dovedete představit všichni, kdo máte pejska. Hned musela do vany.To jen krátce udělala pózu na focení
a tady kouká, jako by se ptala, jestli se nám něco nelíbí.
Ještě se vrátím o den zpět, tady si sedí jako hodná holčička pod stromečkem
a čeká, jestli jí Ježíšek taky něco nadělí.
Pořád jsme čekali, že bude mrznout, tak musela i Wallinka dostat nový kabátek, aby nenastydla. Z toho prvního už vyrostla, ale klidně se nechá obléci a nic nenamítá.
Tak, to bylo o pejskovi a ještě chybí něco napsat o kočičce, vlastně o kocourech naší Lady. Taky je to štěstí, ale zase kočičí. Přijeli k rodičům s Laděnkou, ale tyto fotky jsou ještě z jejich domova.
Když nestačí kožíšek, je tam přece radiátor
a ještě príma deka, to je ono.
Pak se hezky pomazlit s paničkou
a zase zalehnout, to je ráj na zemi.
Ale asi si to ještě kocourek půjde zopakovat, vidím, že zívá ostošest.
Tak to byl letos poslední „zvířecí“ příspěvek a teď jen budeme držet palečky, aby se naše zvířátka na silvestra nebála těch rachjetlí a petard. Já tedy osobně v tom nic nevidím, ale co naděláme.
Krásný konec roku vám všem přeje vaše Ježurka