Stále teď někde lítám, samé pochůzky a pak mám něco stihnout doma, že? Ve čtvrtek jsem ráno musela odnést moč ke kontrole po dobrání antibiotik a pak jsem si domluvila s Miluškou, že tentokrát přijedu já za ní a tak jsem se hned po obědě vypravila do Mostu, kde jsme měli sraz. Miluška mi přivezla už zakořeněný a zasazený rýmovník a musím konstatovat, že mi opravdu nádherně voní. Jak jdu okolo, tak třu lístky a čichám. Fajn.
Prošly jsme se taky trochu po obchodech v nákupním centru, ale tam bych ani moc neutratila. Daly jsme si dobrou kávičku a pohár – šlehaný tvaroh s malinami, zalitý želatinou, dobrůtka.
Čas utekl jako voda a já musela za hodinu a kousek jet hned zpět, protože jsem byla objednaná na pedikúru a moje nohy už po tom volaly. Nehty jsem už pomalu mohla natáčet na natáčky.
O tom, že jsem byla v pátek v Kladně na kontrole jsem psala v předchozím článku, no a dnes? Ráno jsem musela na poštu a odpoledne zase se zprávou z páteční kontroly ke své praktické lékařce a taky jsem se měla zeptat na výsledek po dobrání antibiotik.
V čekárně bylo hafo lidí, ale naštěstí mi stačila jen sestra. Hurá, další antibiotika už brát nemusím, to jsem si oddychla.
Ale zase rovnou z polikliniky jsem se vypravila na autobus, protože mne zase zvala jedna kamarádka, kterou jsem poznala loni v květnu v nemocnici a ona mi už od té doby slibovala sušené houby. Tak jsme se včera domluvily, jestli to stihnu, že tam za ní zajedu. Je to od nás jen pár stanic MHD, ale autobus mi před nosem ujel, tak jsem šla pěšky na další zastávku. Venku foukal studený vítr a já jsem si v duchu říkala, že doma by mi bylo líp.
Protože jsem ještě u Evičky nebyla, řekla, že bude na mne čekat na zastávce a na které. No, než jsem se v autobuse rozkoukala, profrčeli jsme tou zastávkou, která je na znamení a já musela tu jednu stanici pěšky. To jsem měla dnes ale dost procházek v tom studeném větru. Naštěstí jsem to dala, u Evičky se ohřála, dostala i dobré kafíčko a co hlavně, pytlík sušených voňavých hub, tří várky smaženice přímo z mrazáku, stačí prý jen případně dochutit a přidat vejce a taky dvě skleničky naložených. Domů jsem si tedy vezla tašku hub a na zpáteční autobus jsem přišla asi dvě minuty před odjezdem a to jsem šla na slepo. Hurá. Naštěstí mi autobus staví u baráku, takže teď už mám teplý voňavý čas a nic mi nechybí.
Zítra už mám jen kosmetiku, ale hned po obědě. Tam nutně musím, abych nevypadala jak ta fousatá babka ježibabka.
No vidíte, že je pravda to, že důchodci nemají čas. Ale na druhou stranu je pravda, že pro úplně odlišné aktivity, než tomu bylo zamlada.
Zdravím všechny, kdo přišli a četli. Vaše trošku zmrzlá Ježurka