Ano, opět jsme jeli včera do Kladna, už to byl zase měsíc, co jsem tam byla na kontrole. Skoro celou cestu byla ošklivá mlha, ale před Kladnem a tam bylo opravdu jak na jaře.
Posledně tam můj ošetřující lékař nebyl, měl tam kolegu, on prý se byl někde školit. Tak jsem si tentokrát pro něj napsala fůru otázek, abych na nic nezapomněla. Mezi jiným jsem taky nechtěla jet na další kontrolu těsně v pátek před svátky, ono to tak vycházelo, ale ani jsem se nemusela ptát. Vyšlo to jinak.
Další důležitá otázka byla ta, jestli mohu na oddělení, kde jsem ležela dva měsíce, dostat aspoň tři stomické sáčky, protože hrozilo, že nevyjdu. Brala jsem ta antibiotika a ty měly své účinky, bohužel. Ale dobrý, pan doktor ochotně zavolal na oddělení, já si tam pak pro ně šla, sestřičky si mne pamatovaly a nakonec jsem jich dostala deset, byly jako vždy na mne hodné.
Můj pan doktor na ambulanci mi říkal, že už tam nebudu prý muset jezdit, ale já mu připomněla, že mi slíbil prohlídku u lékaře, který mne operoval a ten mne prý musí prohlédnout, zda je pak vše zhojeno, abych mohla podstoupit znovu operaci a stomie mi vrátili zpět. Takže jsem už hned na začátek ledna objednána k mému operatérovi, kterého jsem navíc ještě potkala na chodbě, a brzy si na mne vzpomněl, tak uvidíme.
Jinak sestřičky z Domácí péče budou k nám jezdit obden dál mne převazovat a prý taky břišní pás musím nosit, protože mám slabou kůži na břiše, pod kterou jsou hned střeva, a nemuselo by to dobře dopadnout. Když nebudu nic dělat, jen doma sedět nebo dělat lehčí práce, pás si mohu sundat. No, hlavně, že se zatím neděje nic horšího. Bohužel prý mi hrozí, že budu mít kýlu, takže musím být opatrná.
No, už to nikdy nebude tak, jako tomu bylo před operací, ale co nadělám, jsou na tom lidi hůř a já jsem ráda, že jsem to přežila.
Všechny zdravím a děkuji, že jste se zastavili. Ježurka