Občas se domluvíme se synem, až pojedou do supermarketu nakupovat, aby nás vzali sebou. Je to pro nás dost daleko a pak, už ty těžší tašky, i když manžel nosí hlavně batoh, tak to nedáme. No, vydali jsme se včera na ani ne tak velký nákup, ale těžký.
Koukala jsem jak puk, protože před týdnem jsem zaplatila za deset vajec 39,30 Kč a teď? No, okopírovala jsem to, aby bylo jasno. Hrůza! Den předtím dali do akce levnější máslo, ale to jsem se smála, protože vím, že většinou už něco atraktivního už druhý den není. Ale ouha! Máslo bylo, asi se ho potřebovali zbavit či co, no tak jsem jedno vzala. Ale ta vejce, to je neskutečné.
Ale jak má jeden denně vařit a aspoň jednou týdně péct bez vajec? To prostě nejde. Tak to je a nedá se s tím nic dělat.
A aby toho ještě nebylo málo, tak jsme si šli s manželem vyzvednout léky. Manžel bere už dlouhodobě Detralex na žíly a já měla od pondělka předepsané léky na tu moji chronickou rýmu. Taky se ty ceny stále zvedají a o nějakém vracení peněz za léky, jak to už delší dobu prezentují v TV, není ani vidu ani slechu.
Nechci zase nějak moc naříkat, dokud jsme dva, tak to jde, ale je mi líto těch, co jsou sami. Tam je to kruté a to, co přidají na důchod, to už je předem vyčerpáno.
A to nemluvím o matkách samoživitelkách, tam je to obzvláště kruté, že? Jen ti naši nepřizpůsobiví si nemohou stěžovat. Těm nic nechybí a je to kolem vidět.
Dnes tady u nás svítí sluníčko, ale zima už je, to ano. Ale dokud nám to venku neklouže, tak je to fajn.
Toto jsou včerejší červánky v Teplicích od Laděnky.
Přeji hezký víkend všem, kteří zavítali ke mně na blog. Vaše Ježurka