Na toto téma by se toho mohlo napsat hodně, ale první, co mne napadlo, bylo – navždy spolu. Možná si to na začátku vztahu říká skoro každý, ale teprve po letech prověření stavu to může být realita.
Já jsem si také naivně myslela, že můj první manžel bude pro mne navždy. Jiného jsem před ním nepoznala, ale dopadlo to úplně jinak. Nesmutnila jsem zas tak moc, protože mi jeden známý řekl, jestli na začátku to bylo pěkné a byla jsem šťastná. Ano, to bylo. A měli jsme spolu děti, báječné, hodné děti, ale jedno mezi nimi mi zemřelo jako miminko. Vím, že jsem o tom již psala, ale znovu to připomínám proto, že holčička zůstala navždy v mém srdíčku, i když je to už tolik let.
Teď sedím u PC v bývalém dětském pokoji a manžel si vedle pouští televizi. Téměř denně poslouchá v tuto dobu písničky na přání z televize Šlágr. Já to mám jako kulisu, ale některé písničky mne vždy dostanou. Zrovna včera hráli jednu, kterou jsme si často pouštěli na naší hifi věži, vždy v sobotu večer jsme si otevřeli lahvinku vína k té muzice a já zpívala. Je to jedno jak, ale ráda a hodně těch písniček jsem znala i slovně. Bývalo nám tak krásně, až mne z toho i teď momentálně mrazí. Tyto pocity mám taky navždy a nedovedu si představit chvíli, kdy bych tady byla sama.
Mám také spoustu jiných vzpomínek navždy, jako třeba společné dovolené se svými dětmi a vnoučaty, bývalo to většinou k moři. Na to nelze zapomenout a vzpomínáme s manželem moc rádi. Navždy nám zůstaly tyto krásné vzpomínky a jsme rádi, že jsme to všechno mohli prožít.
Jen si vždy přeji, aby to navždy ještě chvíli trvalo, abych viděla, že všechna vnoučata řádně dokončila svá vysokoškolská studia a měli práci, která by je bavila a samozřejmě taky svoji rodinu, se kterou by byli tak šťastni a spokojeni jako já se všemi. S manželem, dětmi i vnoučaty.
Totéž přeji také vám všem. Vaše Ježurka