Ve čtvrtek dopoledne někdo zvonil dole u domovních dveří. Manžel šel ke dveřím se zeptat, kdo to je. Pak si šel sednout zpět na křeslo a nic neřekl. Ptala jsem se tedy, kdo to byl a on řekl, že letáky.
Po chvilce ale zase někdo zvonil a to tentokrát za dveřmi. Když manžel otevřel, slyšela jsem smích a otázku: vy mne nechcete pustit dovnitř?
Byla to Miluška, moje kadeřnice, která už volala: Tak šup šup, paní Ježková, jděte si umýt hlavu, jdu vás učesat, přece nepojedete na kontrolu po operaci neučesaná. Jen ať lékař vidí, že je vám líp a vypadáte dobře.
Řekla prý manželovi schválně, že je to roznáška a manžel to vzal jako letáky. Tak jsme se ještě navíc pobavili.
Miluška nepřipustila protest a přišla mne učesat opravdu jen kvůli kontrole na Kladně. Byla mne učesat u nás už v pondělí a teď přišla zase. Ani za to vždy nic nechtěla, prý za co? Všechno bylo moje a já jsem si ji nepozvala. No není to skvělé? Chodím k ní už roky a předtím jsem chodila k její mamince. Není mnoho takových, že? To je stará jako můj syn, tedy žádná vrstevnice. I tu bobnoniéru jsem jí musela nacpat přímo násilím.
Už jsem to naťukla, tedy přiznávám, že jsme jeli s manželem a dcerou včera na kontrolu po operaci do nemocnice Kladno a pan doktor neměl žádné připomínky, jen ještě určitě budu muset přijet zase za týden. Pak se uvidí.
Byla jsem z té únavné cesty tak zničená, že jsem se doma najedla, lehla a spala dvě hodiny. To delší sezení v autě a to vedro vykonalo své.