Na vizitu přišel můj svědomitý ošetřující lékař. Vysvětlil mi spoustu mých problémů. Řekl, že přišel dřív do práce, aby si prostudoval mou celou složku zpráv z léčení mé nemoci za poslední rok a taky řekl, jak to vidí dál.
Po snídani přišla sestřička, aby mi sdělila pro mne dvě příjemné zprávy. Dostanu už v poledne něco jíst. Konečně! Dnes je úterý a od pátku jsem téměř nejedla. A taky mne konečně odpojili od té nekonečné výživy. Hurá! To je dobrá zprávy, je vidět, že atb zabírají a zánět se zlepšuje. Ale v poledne se ukázalo, že jsem se radovala předčasně. Kaše k obědu i k večeři a vždy studená, nemastná, neslaná. Tak jsem tomu moc nedala. A odpoledne jsem měla zase teplotu. Je prý to k tomu zánětu. Odpoledne jsem se dozvěděla, že jsou na vině i ty výchlipky.
Ve čtvrtek jdu na tu slíbenou anuskopii. Doktorka z interny mi řekla, že se jedná jen o kratičký výkon, pak budu dvě hodiny na dospávacím pokoji.
Koncem týdne jsem se dozvěděla, že příští týden mne už operace opravdu nemine, CRP prý pod stovku nejde, atb na to již nestačí, tak musí to špatné střevo ven. Na sál půjdu kolem poledne, ale až další týden.
Byl pátek, mne ještě čekalo další týden předoperační vyšetření a ještě tento den jsem šla po prvé v životě na denzitometrii, kde mne museli učit dýchat, ale nakonec prý na můj věk dobrý.
UDÁLOST DNE
Krátce po poledni mi zase přijela návštěva. Potěšila jsem se s manželem, dcerou a vnučkou Terezkou. Do toho mi ještě přišla říct sestřička, že mi doktor změnil dietu, už nebudu muset jíst tu nedobrou bramborovou kaši a ráno suchý rohlík. To bylo radosti! Celou dobu jsem měla chuť na nanuka, tak mi ho šla dcera s vnučkou hned koupit. Už večer jsem měla lepší stravu.
V sobotu a v neděli byl většinou klid.
UDÁLOST DNE
Přijela mi na návštěvu zase rodina. Syn, snacha a manžel. Syn hrál v Praze bowling, tak se cestou zastavili. Snacha mi při té příležitosti umyla hlavu a vyfoukala a hned jsem vypadala jako člověk. Manžel jel s nimi do Prahy, aby se opět pokochal jejími krásami a také fandil.
Hned v pondělí ráno jsem se zeptala svého lékaře, jak dopadl můj sobotní odběr krve. CRP je už „jen“ 100, ale mám opět málo hemoglobinu. Dnes ráno další kontrolní odběr a bude-li stejný, dostanu další transfuzi.
V úterý mi řekli, že odběr histologie z konečníku je v pořádku.
Ve středu 14. 6. začal zástupce primáře uvažovat o mé operaci. Sestřička mu řekla, že mám předoperační prohlídky za sebou a o něco později jsem se dozvěděla, že mám naplánovanou operaci na pondělí 19. června.
Ještě jako bonus mi na pátek naplánovali transfuzi.
UDÁLOST DNE
Odpoledne přijela zase rodina. Manžel, syn, snacha a dcera. Zadali jsme sestřičkám heslo, aby mohla rodina zavolat, jak mi dopadla operace.
Od začátku mého pobytu jsem byla na dvoulůžkovém pokoji sama, v pátek 16. 6. přišla ke mně na pokoj další pacientka p. Marie A – 80 let.
Neděle byla ve znamení přípravy na operaci, hlavně vyprazdňování. Ještě se musím zmínit o tom, co se mi v noci na den operace zdálo:
„Paní Ježková, probuďte se, všechno máte za sebou a dopadlo to dobře!“