Úvod
V pondělí 29.5. mne do nemocnice odvezla záchranka, měla jsem strašné křeče v břiše, a tak mne odvezli na oddělení, kde mi dávali infuze na bolesti.
V úterý jsem měla plánované CT břicha s předchozím vyprazdňováním. To jsem začala v pondělí, ale kvůli odvozu nedokončila. Na CT jsem ale byla. Potom mi bylo řečeno, že budu muset na operaci a mám se domluvit ve středu na konziliu na chirurgii. Tam mne nepotěšili a chtěli, abych se hned přesunula z interny na chirurgii. Odmítla jsem a ještě ten den podepsala reverz i přes jejich vyhrožování i smrtí a odešla domů.
Snacha mi slíbila, že mi zajistí léčení v nemocnici v Praze, kde pracuje její známá. Bohužel na můj problém tam neměla žádného známého doktora. Její známá mi tedy zajistila léčení v nemocnici v Kladně a volala mi již v pátek ráno s tím, že mám po obědě přijet do nemocnice, protože je to nebezpečné být s mou diagnózou doma, mohla bych mít z toho všeho zauzlení střev.
Byl to pro mne šok. Pomalu jsem se tedy ihned sbalila a po obědě mne syn odvezl na Kladno. Zatím se mi vždy při vyslovení tohoto města vybavila písnička Tesaříků – Kladno, to černé Kladno anebo jméno Jar. Jágra. Teď už vím, že je tady super vybavená nemocnice s milými lékaři a sestřičkami.
Jak mne přijali
Do nemocnice jsme přijeli kolem 13,00 hod. Je to komplex budov a pro nás to bylo docela bludiště. Když jsem se zaregistrovala a došla na ambulanci chirurgie, po chvíli mne zavolali na vyšetření. Věděla jsem jméno lékaře, který o mně věděl a který mne vyšetřil. Po nezbytných vyšetřeních mne sestřička odvezla na pokoj, kam jsem se dostala cca v 16,30 hod. A jaký byl můj pokoj? Super. Měl jen dvě postele, kde jsem byla dlouho sama. Přímo tady je koupelna a WC a taky je zde televize. Ne, není to nadstandard, je to normální pokoj s novým nábytkem.
Další den ráno jsem dostala na snídani 3 suché rohlíky a čaj. Měla jsem dietu.
Pak přišel na vizitu nějaký cizí doktor, a pak mi sestra řekla, že mi změnil dietu a dostanu k obědu jen polévku.
Zase mi dali atb do žíly, a pak infuzi a vyděsily mne moje oteklé nohy. Polévka byla otřesná a ještě k tomu studená. Tak jsem se postila.
Odpoledne přišel opět ten doktor a řekl, že mohu jen polévku a vůbec tekutou stravu, když mi léčí ten zánět. Já jsem ho poprosila, že jen polévku ne, že bych jim tam „přidala“. Ještě jsem se zeptala, jestli mohu aspoň jogurty nebo pudink, tak si to prý mohu koupit v kantýně. To mne dojalo.
Asi za hodinu se pak doktor ještě vrátil, aby mi sdělil, že mi CRP dost podstatně kleslo a ledviny jsou v pořádku. Ale… Mám málo hemoglobinu, hraniční mez, tak dostanu transfuzi. A dodal, že prý pro mne objednali jogurty a pudinky. Asi mu něco došlo.
Odpoledne po atb do žíly mi zapojili nějakou výživu s pumpou, musela jsem tam celý den ležet připojena kanylou s tímto přístrojem. Pak mne na chvíli odpojili, aby mi dali tu transfúzi. Později se mi udělalo nevolno a špatně se mi dýchalo. Krev poslali na přešetření.
UDÁLOST DNE
Bylo 10,30 hod. dopoledne, já si takhle ležím a koukám na TV na zmeškaný seriál a někdo zaklepe a volá, že jde návštěva. Musela jsem koukat jako puk, když se mne paní zeptala, jestli ji nepoznávám. Ano, byla to ta moc hodná kamarádka mé snachy, která mi zařídila pobyt v nemocnici, ale hlavně léčení zde na Kladně. Dokonce mi přinesla nějaké zákusky. Bohužel, já je nesměla, tak si pochutnaly sestřičky. Povídaly jsme si spolu víc jak hodinu, bylo to příjemné zpestření mého bolavého pobytu. Dostala jsem malou mušličku pro štěstí a rozloučily jsme se. Takoví lidé by měli mít svatozář.
A už byl konec „laškování“, začalo léčení…
Bylo pondělí 5. června a u mé postele se vystřídalo dost doktorů. Přišel i zástupce primáře a vedoucí oddělení mimo mého ošetřujícího lékaře. V první řadě se dohodli na tom, že mi udělají vyšetření, jestli prý to vydržím bez uspání. Ne nedala jsem to.
Když jsem se vrátila na pokoj, dala se do mne zimnice, jaká. Zuby mi cvakaly, i když jsem byla celá zakrytá. Sestřička mi měla nabrat krev, ale bohužel. Žíly někam odešly, tak mi zavedli do tepny pod klíční kost trvalou kanylu. Nebylo to nic příjemného, ale šlo to.
Když mi pak sestřička změřila teplotu, měla jsem trochu horečku, tak zase šup krev, kterou poslali na hemokulturu. Teprve potom jsem dostala lék, po kterém jsem se zahřála a teprve se mi ulevilo.
UDÁLOST DNE
Bylo 14,25 hod, kdy někdo zaklepal, a přišla moje zlatíčka: manžel, dcera, snacha a syn. Současně přivezli celou moji dokumentaci z léčení v nemocnici v Mostě z léčení mého zdravotního problému s tlustým střevem, která prý jim pomůže k objasnění problémů.
Užila jsem si krásné odpoledne a určitě mi to přidalo energii.
A jak to pokračovalo? Nebojte se, už to nebude tak podrobně popisováno, ale bylo toho za ty téměř dva měsíce dost.