Všechno má zpoždění. A kvůli mně. Už jsem psala, že syn beze mne nechtěl slavit, no slavit on už nechce vůbec, ale přece jenom mu to nedalo. Sešli jsme se, i když ne v plném složení po mém návratu z nemocnice v sobotu 29. 4., tedy téměř o měsíc později, ale to není podstatné. Důležité je, že jsme se vůbec sešli, i když ne všichni.
Bylo to takové milé, komorní posezení i s občerstvením, jak jsme zvyklí. Mám aspoň pár fotek, i když je tam na mně vidět, že jsem se právě nevrátila z dovolené.
No, chtěla jsem se vyfotit se synem a takhle do dopadlo.
Tady jsem s manželem.
Na zdraví!
Pohodička.
I Terezka byla spokojená.
Synovi dali ochutnat něco tvrdšího. Evidentně mu to moc nejelo.
Ještě nám ukázal tričko, které se mu moc líbilo a díky finančnímu dárku si je mohl koupit. Jsou to bowlingové koule v srdíčku. Opravdu to má za srdeční záležitost.
Ale jinak jsme byli v pohodě. Protože babička Jiřinka je teď v nemocnici a domeček má vedle našich, tak chodily kočičky místo k ní sem. Laděnka vyfotila jednu kočičku na dvorku.
Takhle se Florinka vyvalovala
Asi jí babička taky chybí.
Tak, aspoň něco málo z malého posezení. Krásné dny vám přeje Ježurka