Tak jsem si také naivně myslela, že jsem si loni vybrala až až z mých zdravotních potíží, ale kdepak. Stále se něco děje, někdy už si říkám, že to snad ani víc nejde.
Psala jsem, že chodím na rehabilitace s bederní páteří. Chodila jsem na obstřiky a k tomu jako bonus jsem dostávala injekci na bolest. Prý je to lepší, než do sebe rvát prášky. Bylo to střídavě oblačno, až jsem dospěla k poslednímu, desátému obstřiku. To jsem přišla do ordinace bolavá zase jinak. Ptala jsem se sestřičky, zda to mám doktorce vůbec říkat, poradila, že ano. Už léta zapomenuté problémy s krční páteří nastoupily v plné síle. A mělo být hůř.
Paní doktorka mne prohlédla, trochu „napravila“, obstříkla i krční páteř a pozvala na další kontrolu hned další den. Ne, nic se zatím nezlepšilo. Pak tam tři dny doktoři nebyli (střídají se tam tři), tak jsem dostávala od hodné sestřičky aspoň injekce na bolest a že jsem je opravdu potřebovala. Ne, nejsem žádná fňukna, něco vydržím, ale co je moc, to je příliš. V pátek mi nahlásil rehabilitační doktor, že už mi další obstřiky ani injekce dávat nemohou, měla jsem jich dost a jsou bez efektu. Jestli mne bolest nepřejde (sama?), tam mne vrátí zpět k mé neuroložce.
Celkem jsem z toho jednání byla rozhozená, ale co mohu, že? V pátek jsem byla tedy na posledním obstřiku a injekci na bolest. Už odpoledne se bolesti krční páteře začaly dost silně hlásit. Já nevím, proč ty nejhorší a největší bolesti jsou většinou v noci? Bolesti gradovaly, že jsem opravdu dnes v noci vážně uvažovala o tom, že zavolám na pohotovost, ať mne odvezou třeba do nemocnice, jen aby mi někdo pomohl. Nespali jsme ani jeden, ráno jsme byli s manželem jak po bále.
On chodí na obstřiky či injekce, já pořádně nevím, co to má, k naší neuroložce. Šel tam i dnes ráno a sliboval, že doktorku přesvědčí o tom, aby se na mne aspoň koukla. Hurá, povedlo se mu to, i když paní doktorka neměla čas, byla jsem mimo pořadí, tak na mne koukla, dala mi něco na bolest a napsala jiné léky, protože ty, které jsem měla nezabíraly ani jeden. Jediné, co mi vždy na chvilku zmírnilo tu ukrutnou bolest, kterou bych nepřála ani nepříteli, byl paralen. Ten jsem si právě brala i v noci. Zvednout hlavu, abych se otočila, nadlidský výkon. Hlava na prasknutí, bolest i při zívání. To opravdu nepamatuji.
No, já jsem na úterý objednaná do nemocnice na kontrolní vyšetření tlustého střeva, ale jen na SIGMO, proto jsem si nemohla jít lehnout do nemocnice hned. Tedy mne paní doktorka objednala k ní po tomto vyšetření, já doufám, že všechno stihnu. Ještě ráno jdu ke kadeřnici, protože nemohu sklonit hlavu nad vanu, abych si ji umyla. Ta byla tak hodná, že přijde kvůli mně do práce dřív, aby mi vyhověla. Opravdu vidím, že ještě jsou hodní a ochotní lidé, za což jim děkuji.
Zítra mám tedy nabitý den, snad už bude jenom líp, já tomu věřím a dám vědět. Zdraví vás všechny bolavá Ježurka