Ale kdepak, není mi dopřáno klidu, ale myslím, že už bych ho moc potřebovala.
Včera jsme měli náročný den. Maminka měla zdravotní problémy a pořád odkládala, že to bude řešit později. Už jsme se všichni obávali nejhoršího, maminka byla už pomalu se vším smířená a bylo jí to v podstatě jedno. Všichni jsme na ni naléhali tak, že už byla svolná zavolat svému praktickému lékaři (sanitku hned odmítala), bolesti pak už byly tak velké, že chtěla volat večer sanitku dokonce i sama.
Co se dělo? Už delší dobu má oteklé nohy – prý od srdíčka, ale stále to bylo horší a horší. Po návratu z nemocnice, kde byla koncem loňského roku to postupovalo stále výš a výš a bylo nám všem jasné, jak by to brzy dopadlo.
Dnes ráno se konečně odhodlala zavolat lékaři, už ji k tomu tlačil i bratr a počkal se švagrovou doma, aby byli k ruce, kdyby bylo třeba. A bylo třeba. Doktor jí okamžitě vysadil lék na srdíčko, který jí v té nemocnici předepsali a zrušili lék na čurání, a doporučil zatím odvoz na internu, která je pár km od místa bydliště. Tam jí zkontrolovali, potvrdili vysazení léku, který mohl zato, že jí nejen otékaly nohy a strašně bolely, že nemohla skoro chodit, ale už byla nateklá až k pupíku. Dostala zpět prášek na čurání, ale silnější, za 14 dní na kontrolu a teprve když se to nezlepší, tak půjde do nemocnice na odvodnění.
Tak jsem si oddychla, že se snad už dobře vyspím, že je maminka z nejhoršího venku. Byla jsem jak na telefonní ústředně, jak volaly děti, co je s babičkou, dokonce i vnoučátka vyzvídala, tak když volala dcera a ptala se na babičku, vše jsem jí povyprávěla a pak mi teprve došlo, že volá nějak brzy, že by měla být ještě ve škole. Ano, byla ve škole, ale čekala na kolegyni, která jí slíbila, že ji odveze do nemocnice. V ten moment jsem se opět celá orosila. Co se stalo? Dcera upadla na schodech ve škole, kotník rychle natékal a bolí jak čert. Posléze mi hlásila, že je doma. Na rentgen prý koukali tři doktoři, krom otoku tam má velký hematom a za týden na kontrole se uvidí. Má nohu v sádře, k tomu dostala berle a je to. Uvidíme, co bude dál. Naštěstí je doma vnuk, který se o ni bude muset postarat.
Já dopoledne běhala po středisku, kde teď budu víc jak doma, nejprve na RTG páteře, pak na obstřik a objednat se na všechny ty předepsané procedury. Když to je všude takové dlouhé čekání, až je mi z toho ouvej. Navíc mne na to všechno objednají až po skončení léčby ruky po tom úrazu, prý by jim to nezaplatila pojišťovna.
Zítra jedu na kontrolu do nemocnice do Mostu do nefrologické poradny. No, uznejte, není toho na jednu seniorku už trošku moc? Myslím, že by už stačilo.
Vaše smutná Ježurka