Jak jsem tady minulý týden psala, dostala jsem od své jedné milé kamarádky z jižních Čech nějakou vlnu na pletení k Ježíšku. Inu, řekla jsem si, že si aspoň jedno přadénko rozmotám a dám se do ponožek pro sebe, protože ty, co mám už nějak povolily.
Tady je ta vlna.
Tak jsem jeden kus z balíku vzala a chtěla jsem si to dát na opěradlo židle, abych to mohla rozmotávat do klubíčka. Ale ouvej, nějak jsem to špatně chytla a tak polovina mi ujela, tím pádem toho bylo dost zamotané do sebe. Kousek šel odmotávat, ale vypadalo to dost špatně.
Takto to vypadalo po první části, než jsem to odložila na druhý den, že budu pokračovat.
Bohužel, jak jsem si to pak pověsila na jinou židli, tak mi to celé spadlo na zem a už jsem toho moc nezachránila. Protože já se jen tak nevzdávám a řekla jsem si, že to dám, tak jsem pokračovala. Pomalu, ale jistě. Manžel jen kroutil hlavou a tvrdil, že to nikdy nerozmotám. Mne to naopak motivovalo.
Toto bylo po třech dnech, ještě pořád velký chumel.
Tak jsem to odkládala vlastně celých pět dní a snažila jsem se u televize rozmotávat, rozmotávat a rozmotávat. Až ten další, tedy šestý den jsem své dílo trpělivosti. dokončila. To bylo včera.
A je hotovo. Musela jsem to občas utrhnout, protože mi to velké klubíčko šlo špatně protahovat. Ale výsledek mne uspokojil a potvrdila jsem si, že mám ještě dost velkou dávku trpělivosti, že:?
Tady je taky vidět, že nejsem žádný plašan, nestresuji se zbytečnostmi a i před svátky se nevzdávám ani náhodou.
Mějte krásné dny plné trpělivosti a očekáváni. Vaše Ježurka