Abych se přiznala bez mučení, není to žádná sláva. Páteř mi nedovoluje opravdu dlouho stát (ani sedět), ale něco dělat musím, protože když ležím, je to ještě horší. Dcera mne zaúkolovala požadavkem jen na dva druhy cukroví, ona prý udělá těch 10 – 12 zbývajících. Ale jak jsem zjistila, i to už je někdy pro mne problém.
Opilá srdíčka – ty mají rádi a dá mi vždy práci to jejich dokončení. Na upečená se dávají po namazání džemem ještě srdíčka nepečená, ale protože vnuk má alergii na ořechy, tak jsem si vymyslela zvláštní alternativu místo nich a je to hatla – patla. No a ještě perníčky. Těsto je také dost pracné a o zdobení ani nemluvím. Letos jsem to zdobení vyřešila po svém. Není to sice paráda pro oči, ale jedlé to je stejně. Prosím, nesmějte se, já pro vás jeden plech vyfotila.
To je tzv. moderní umění. Zkrátka jsem rozpustila v sáčku bílou polevu a cákala a cákala, dokud bylo co. Snad to dcera vezme i tak.
A protože je dcera chudinka dost nastydlá, musí i tak chodit do práce, tak jsem si dneska řekla, že ještě udělám jedno cukroví – klášterní rohlíčky. Tam sice budou ořechy, ale snad si dá vnuk pozor!
To naše Lada začala s pečením už asi před deseti dny a ta se ale má, měla pomocníky. Poslala mi fotky, jak jí její kocourek, kterému říká Flordula, pomáhal uklízet. Nazvala to – dělba práce – ona pekla a on uklízel.
Chutná, co?
Tak to potom měla Laděnka uklizeno dvakrát, no a co?
Všem přeji krásné dny a pozor – cukroví pokud možno nespálit! Vaše Ježurka