Ráno mne v půl osmé vyděsilo zvonění mobilu. V tuto dobu mi nikdo nevolává, tušila jsem něco nepěkného. Volala dcera a když řekla „ahoj“, hned mi bylo jasné, že se něco stalo. Plakala a já začala tušit.
Zemřela Peginka, řekla a já se k ní přidala. Bylo jí deset a půl, bylo to naše zlatíčko, pro nás všechny hodně smutná zpráva. Měla šelest na srdíčku, brala léky, pak jí našli vodu na plicích, ale že náš tak brzy opustí, to nikdo nečekal. Brala léky na odvodnění, dobrala jednu dávku v pátek a na veterině dceři řekli, ať to na chvíli vysadí, že je to lepší, kdyby se to zhoršilo, ať si přijdou pro další.
Včera k večeru mi dcera říkala, že si určitě bude muset dojít pro další léky, že se Peginka zase rozkašlala. Dcera šla na veterinu ještě v půl šesté večer, dostala pro ni další léky, ale už to nepomohlo. Zemřela jí v náručí v půl jedenácté večer. Je nám to moc líto, když píši tento článek, nevidím na klávesnici a dcera? Ta nespala celou noc a musela si dnes vzít dovolenou, nejde to. Já se ještě navíc bojím o ni, protože bere léky na vysoký tlak a vím, že ji hodně milovala. Říkala, že je to její třetí dítě a asi to tak i cítila.
Budiž nám útěchou, že vyrůstala s lidmi, kteří ji měli rádi a měla se dobře. Sbohem Peginko, my nezapomeneme.
Byla krásná, hodná, milá, ale už není.
Dnes smutná Ježurka