Dost odvážný nadpis, já vim, ale v poněkud mini složení jsme si vyjeli včera odpoledne kousek za hranice. Dcera mi v pondělí volala, že mají v autě dvě místa volná, tak jestli s nimi nechceme jet jen kousek za Cínovec do Německa si zase jednou nakoupit to, co nám chutná a také to, co se vyplatí.
Když jsem si povídala se synem na Skype, tak jsem se pochlubila, že jedeme a prý se chtěli včera odpoledne se snachou na chvíli zastavit. Škoda, myslela jsem si, také je rádi vidíme. Syn měl ale super nápad. „Co kdybychom jeli s vámi?“ „No jasný, žádný problém, pokud pojedete svým autem, napsala jsem mu“, tak jsme před třetí hodinou odpolední vyjeli.
Opravdu to není daleko a vždy tam vidíme další Čechy, je vidět, že tam nás jezdí víc a asi tak jako dcera, má většina z nich otestováno, co koupit.
Venku krásně svítilo sluníčko, počasí nám tedy přálo a v autě to krásně hřálo. V Německu bylo ale přece jen trochu chladněji, ale my zase venku nechodili, jen z auta do obchodu. Tedy vlastně do dvou a jelo se domů. Üplně doma jsme byli v pět odpoledne. Neutráceli jsme zase tolik, nakoupili jsme cca za sedmnáct euro. Ale třeba takovou aviváž ani ne za euro – 1,5 l, která navíc voní kokosem, no nekupte to.
Tak, to je všechno. Nejvíc Je vidět, že jsme koupili sýrů. Jednu lahev vína, budeme-li schopni ji konzumovat na naše 35. výročí svatby, které máme v říjnu. Hezky jsme si to s mladými užili a byli jsme všichni spokojeni.
A syn se snachou si přišli „pokecat“ dnes odpoledne. Před chvílí odešli, tak byla zase dvě příjemná a hezká odpledne. Další akce jsme si domluvili dopředu, tak bude zase dobře.
Příští týden ještě ne, to mám naplánované tři návštěvy lékařů, pořád ještě pokračují kontroly a různá vyšetření po návratu z nemocnice. Ale teď jsem se trochu nabila energií, tak to bude určitě OK.
Všem přeji také tak krásné dny. Vaše Ježurka