Jen na úvod mého dnešního psaní o krásných knihách vám všem dlužím rozluštění mé poslední otázky. Většina z vás to poznala, že procházka byla v lázeňském městě Teplice. Ano, je to tak. Hodně se tam změnilo k lepšímu a budeme se tam muset s manželem zase brzy zajet podívat. Jen ještě nevím, kdy si na to troufneme, v těch vedrech určitě ne.
Dnes jsem si připravila krátké povídání o dvou knihách, které na sebe navazuji a o kterých mi řekla moje kamarádka Miluška i s odkazem na autorku. Jsou to knihy ze života, nejen vzpomínky dávné, ale i ty nedávné a hodně kruté. Píše o všem otevřeně, ale tak krásně, že se kniha čte jedním dechem a donutí člověka se opravdu zamyslet, trošku si jinak srovnat priority a my si uvědomíme, že jsme vděčni a děkujeme na každý den.
Kniha Máma je knihou vzpomínek na dětství, které měla autorka krásné a moc hezky píše o svých prarodičích, je vidět, že je milovala velkou láskou. Já jsem si přitom zavzpomínala také na své babičky, které jsem si ovšem tak moc neužila, ale také mi s nimi bylo dobře.
Kniha Velká máma vlastně navazuje na tu první, ale zde autorka píše o tom, jakou zákeřnou nemocí se spoustou bolestí si musela projít, vybavuje si u těchto situací vzpomínky z mládí i o tom, jak chtěla být „velkou mámou“ s velkou rodinou a nádherně tam popisuje to, jak vysvětlovala své nejmladší dcerce to, jak na ni čekala, jak si ji vybrala, zkrátka je to opravdu „kniha s duší“, jak se o ní píše.
Já si tyto knihy objednala přímo u Věrušky, je to zlatíčko, poslala je obratem a já jsem moc ráda, že jsem tuto autorku poznala aspoň přes ty knížky, to její nádherné psaní. Obrázky jsem si vypůjčila z jejího webu, kam se můžete také podívat.
Jen ještě dodám, že obě knihy si také „jedním dechem“ přečetl i můj manžel, který zatím takto hltal jen knihy o fotbalu, fotbalistech a nebo o Spartě.
Všem krásný den přeje vaše Ježurka