Psala jsem už mockrát o tom, že v tomto bytě bydlím víc jak půl století. Za tu dobu se tu vystřídalo opravdu hodně nájemníků. Napřed jsme tady bydleli všichni mladí s malými dětmi, ale jak stárneme a děti odrůstají, tak se nájemníci mění. Z těch úplně prvních jsem tu už jen já a ještě jedna sousedka z prvního patra, která je už pár let vdovou.
Nejen ze začátku, ale ještě i nedávno jsme tu byli docela príma parta, téměř všichni jsme si potykali a když někdo potřeboval s něčím pomoci, nebyl to pro nikoho problém.
Ale v posledních pár letech se to i tady hodně mění. Lidé se stěhují do lepšího, do menšího nebo do vlastního. A ti, co sem přijdou, už jsou zcela jiní.
Nikoho nezajímá, jestli tu chodbu někdo umyje nebo aspoň zamete, podle toho to tam vypadá, ale co je teď velkou módou je to, že nikdo z těch, co se v posledních letech přistěhoval, nemá na dveřích vizitku. Kdyby jen na dveřích, ale někteří ani na zvonku a toto nezajímá ani našeho „pana domácího“.
Nevím, jak to řeší třeba pošťáci, ale mně to přijde divné. Jediné, co mají popsané, jsou schránky. Ale kdo za těmi kterými dveřmi bydlí, to je opravu tajemství. Musím ještě dodat, že se ani často nevidíme, nepotkáváme se na schodech, jako tomu bývalo dřív, prostě je to teď nějaké jiné, takové cizí. Každý si zaleze do svého a o okolí se nezajímá.
Není to škoda? Já myslím, že ano. Tady je vidět, že na venkově je to o něčem jiném. Tam se lidé znají, jsou srdečnější a zkrátka jiní a také ochotni pomoci. Jaký na to máte názor vy?