Hned na úvod musím přiznat, že zatím tedy nic moc. Antibiotika moje tělo nesnáší, tak trpím.
Ještě pár zajímavostí z mých letošních pobytů v nemocnicích. V květnu jsem šla do nemocnice v Mostě dva dny po svých narozeninách. Byl to pátek a opět za týden v pátek třináctého jsem byla propuštěna domů.
Do nemocnice v Jablonci jsem byla na operaci objednána tři dny po svých jmeninách, byla to středa a bylo třináctého. Za týden opět ve středu jsem odcházela domů. To je zajímavé, nemyslíte. Jsem ráda, že už letos nic neslavím.
Moje problémy začaly už den před přijetím, tedy 12. 7. Hned ráno jsem dostala z ničeho nic takový průjem, že jsem se orosila. To bych nikde tedy nedoběhla a nebylo to jen jednou. A už nebylo ani co….
Tak jsem si říkala, že aspoň tam při tom vyprazdňování nebudu mít tolik práce. Ale ta obava, abych tam vůbec dojela. Když jsem si volala pro sanitku na druhý den, byla mi přislíbena na 8,15 hod. u našeho domu…
A je to tady! Je středa 13. 7. Píše se den D, my s manželem čekáme na sanitku ve stanovený čas. Vstávala jsem brzy, stejně mi to v noci nešlo moc spát. Ještě jsem stále běhala na WC, i když jsem už od oběda nic nejedla, ale ani jsem neměla chuť.
Sanitka přijela se čtvrthodinovým zpožděním, ale řidič za to nemohl. Jedna pacientka, která měla s námi jet do Ústí nebyla stále připravená a tak jsme nakonec jeli bez ní. Do Ústí jel ještě jeden pán.
Pan řidič mne pak pozval, abych si sedla k němu dopředu, tam to sezení bylo podstatně lepší než vzadu. Povídali jsme si celou cestu až do Jablonce. V nemocnici mne pak ještě zavedl na oddělení, kam jsem měla nastoupit.
Přijeli jsme tam ale za pět minut dvanáct a ta nejdůležitější osoba z nemocnice, co seděla v recepci, tak nám hned vytkla, že jedeme pozdě, že se nastupuje v 9,00 hod. Naštěstí byla jediná, komu to vadilo.
Sestřičky na oddělení nic nenamítaly a měla jsem štěstí, že se zrovna uvolnil nadstandardní pokoj. Sice s vedlejším pokojem, kde byly dvě ženy, jsem měla společné WC i se sprchou, ale jinak jsem tam byla sama.
Pokoj to byl hezký, tak jsem ho pro vás trošku nafotila.
To je moje polohovací postel, ale moooc měkká, auvej
Zde jsem ještě před operací mohla sedět na tvrdé židli a psát poznámky z pobytu
Měla jsem tam i takové docela šmrncovní zrcadlo, ve kterém jsem vidět i já, ale jinak to vyfotit nešlo
Byla tady i lednice, ale pro mne zbytečná a vedle je šatní skříň
Na stěně velká televize, kterou jsem sledovala dost často. Co taky jiného tam a sama, že?
Pokračování…..