Já vím, že se hned ta mladší generace ozve, ale je to tak, že je to všechno o stresu, kterého teď mají všichni určitě hodně. Ten pak způsobuje spoustu problémů.
V pondělí měl svátek Ladislav. Tedy můj syn. Byli jsme domluveni na dnešek, že tam na chvilku přijedeme, tak jsem mu popřála jen zatím na Skype a odpoledne mi volala snacha, že je syn u doktorky na interně. Už dva dny mu bylo prý děsné vedro a bolela ho hodně hlava, což u něj nebývá. Napadlo ji (chytrá), aby mu změřila tlak a když měl opakovaně opravdu dost vysoký, hned mu zajistily s druhou babičkou návštěvu na interně, kam babička Jiřinka chodí a je to kousek od jejich domova. A jak to dopadlo? Jasný – vysoký tlak a prášky už prý do konce života. Tak nevím. Začala to snacha s tím vysokým tlakem – bere prášky, po ní brzy zase dcera a teď syn, kterého děvčata přivítala do klubu. Musí být teď také opatrnější, hlavně se nestresovat a také se naučit odpočívat.
Dnes jsme tedy po obědě vyrazili s manželem, abychom mu dodatečně osobně popřáli a dali nějaké dárečky pro chuť a radost. Hned po příchodu jsme mu s manželem šli přát a a pak mi vnučka řekla, že mi poslala fotky na email. Víte, že ani nevím, kdy stačila udělat ty fotky? Nějak jsem to neregistrovala. Tak mám aspoň malou památku.
Říkala jsem, že jsme se nepřišli najíst, jen chvíli posedět, ale je to zbytečné. Vedle byl ještě velký talíř jednohubek.
Napřed popřál manžel
no a pak jsem nastoupila já s přáním
s pusou
a projevem, aby byl na sebe opatrný. Z dálky to sledovala snacha
Pak se s tatínkem chtěla vyfotit Laděnka, ale on evidentně nechtěl. A tady vidíte, jak to dopadlo. Tak dobře mu tak.
No, to je tedy jen takové malé vyprávění o dnešní krátké návštěvě u syna. Venku je zase vedro, že ráno pršelo už není dávno znát. Mějte krásný podvečer. Vaše Ježurka