Možná si teď bude někdo ťukat na hlavu (někdo určitě), jestli ještě nemám těch doktorů dost, ale bohužel, i ta běžná údržba se musí provádět, lepší už to nebude.
Ve středu byl manžel objednaný na ortopedii, tentokrát výjimečně ne na koleno, ale rameno. Nemohl dát ani ruku dozadu, tak mu ortopéd dal obstřik. Ve středu už šel asi na poslední, tedy na třetí. Tak jsem si řekla, jak se mi zase chodí těžko a s bolestí ze schodů, že se půjdu zeptat, jestli by mi taky nedali včeličku, už jsem tam nebyla dost dlouho a artrózu mám fakt už všude. Navíc mne to druhé koleno, co jsem na něj upadla víc jak před měsícem, stále ještě pobolívá. No, měla jsem štěstí, vzali mne a takto jsem odcházela.
Dostala jsem včeličky nakonec do obou kolen, prý tu artrózu jsem si mohla nějak víc poničit.
Věřím, že se to zlepší, ale za měsíc při kontrole si dám určitě repete, vím to od posledně, že jeden obstřik nestačil.
Aby se to nepletlo, tak jsem byla včera objednána na neurologii, kam docházím už roky a taky celkem často, už mi ta údržba či pomoc od bolesti zabírá čím dál méně. Já vím, že už to moc lepší nebude, ale jen tak se přece nedám. Kdysi jsme jezdívali do lázní, ale naposledy jsme byli v roce 2007 a od té doby nic. Už se našemu zdravotnictví asi nevyplatí investovat do starších seniorů. Je jim to fuk a tělo má jít do hrobu zhuntovaný, ne?
Já jsem na tom bohužel stále hůř, někdy myslím, že už už padnu, ale vím, že musím jít dál. Když mne začaly zlobit ty vyhřezlé ploténky, zúžené kanálky, výrůstky a artróza a vystřelovala mi bolest do levé nohy, vím, že se s tím musím naučit žít, tak jsem se snažila. Už delší dobu mi ale nefunguje ani pravá noha a ta zase hlavně v klidu. Paní doktorka prý se vůbec nediví, koukala na moji poslední magnetickou rezonanci před třemi roky a jen poznamenala, že mám tu artrózu mj. od desátého obratle až dolů. Tak co bych chtěla, že? Asi musím být ráda, že funguji tak, jak funguji. No, dnes jsem tedy dostala do páteře druhý obstřik a mám chodit ještě celý příští týden. Ale co potom, to fakt nevím, V těch lázních, kde jsme byli naposledy – tedy v Jáchymově, nám aspoň na čas pomohla ta radonová koupel. Opravdu vážně přemýšlím, že bych se zkusila ještě jednou zeptat na ty lázně, ne? Co kdyby. Pravda je, že tomu moc nevěřím a tak přemýšlím, kde by mi pomohli. A nejen mně, ale i manželovi, který zase dnes sotva došel domů. Dívala jsem se na ceny a za příspěvkové lázně bychom oba dva za tři týdny museli zaplatit 43 000 Kč. To je docela síla!
Ale uvidíme, třeba jsem si to špatné letos už vybrala. Doufá a zdraví vás všechny Ježurka