Právě dnes má moje maminka své krásné narozeniny.
* 23. května 1920
Tuto fotku mám ze všech nejraději. Takhle si ji pamatuji v dobách, když jsem ještě bydlela s rodiči. Je to už opravdu spoustu let. Maminka přežila tatínka o 30 let, on zemřel, když mu bylo nedožitých 66 a ona na něj stále vzpomíná. Letos by měl rovnou stovku.
Tady jsou ještě maminka s tatínkem spolu. Mamince bylo šedesát a za dva roky nato tatínek zemřel.
Dřív jsem hodně psávala ke všelijakým výročím veršíky, dnes už mi to nejde, ale ty dřívější mám všechny zapsané v sešitě za dlouhé roky zpět. Při vzpomínání na maminku jsem jich našla několik, ale symbolické pro mne jsou tyto moje neumělé, které jsem psala mamince před jednadvaceti lety. Tedy ke třičtvrtě století, které už jsem i já slavila nedávno. Tak aspoň úryvek?
Maminka narozeniny slaví
v nejhezčím měsíci roku,
popřejem hlavně hodně zdraví
a podáme jí ruku.
Jak rychle nám ten čas letí
kdo by to pořád počítal,
mamince je třičtvrtě století
z nás každý by jí celé přál.
Všichni Tě, maminko
máme moc rádi
usměj se na nás malinko
z nás každý Ti opravdu fandí.
Tvé děti jak ty proutky jsou
zasadíš je, ony se rozrostou….
Tolik úryvek z básničky mamince ode mne před dvaceti lety. A rozrostli jsme se opravdu dost. Byly jsme tři děti, maminka má šest vnoučat plus jedno vyženil bratr a už celkem jedenáct pravnoučat. Nejstarší pravnučka má 28 a nejmladší pravnuk 1 rok.
Tato fotka je stará 6 let, to měla maminka 90 a jsme s ní my tři její děti.
A takhle maminka v poslední době tráví své dny. S kočičkami a rádiem, víc už jí toho její téměř celá ztráta zraku a nemohoucnost neumožňuje. Maminko, máme Tě rádi, drž se!
Zatím posílám aspoň tuhle virtuální kytičku. Až přijedu, bude víc. Hodně zdraví, maminečko!