Včerejší nemoc a dnešní vzpomínka

Včera mi volala smutná vnučka Lada. Byla s kocourkem Juliánkem u kočíčího doktora. Vlastně doktorky. U nás prý zrovna nikdo neordinoval, tak si našla ordinaci v Mostě a jeli.
Juliánek měl už opakovaně několikrát nějaký zánět v očičku, vždy na to dostal léky (už jsem o tom i psala), bylo to pak dobré, ale často se to vracelo. Teď už byl i nějaký apatický, tak Lada neváhala.
Už jste slyšeli někdy o tom, že i kočka může mít AIDS? Já to tedy slyšela prvně a moc jsem se divila, ale vnučka mi poslala odkaz, kde se o tom píše, že :
„FIV – syndrom získané ztráty imunity
* viróza známá v odborných kruzích od r. 1986, pro svou podobnost s nemocí AIDS u lidí bývá označována jako „kočičí AIDS“
* virus není přenosný na člověka ani na další domácí zvířata
* neexistuje proti němu vakcína
Ve vnějším prostředí je poměrně málo stabilní – pro přenos infekce je proto nutný přímý a relativně těsný kontakt mezi kočkami. Pohlavní přenos zatím nebyl prokázán.
Virus způsobuje snížení obranyschopnosti (tzv. imunosupresi), následkem je pak snadná vnímavost kočky k infekcím, které by jinak bez problémů zvládla. Období projevu klinických příznaků je velmi dlouhé a může trvat měsíce i roky.
Bylo to tak, že paní doktorka říkala, že to může být ono, že se to dá zjistit odběrem krve a pak je výsledek známý tak za 10 – 15 minut. Byl ale problém s odběrem krve. Napřed oholila jednu pacičku, nešlo to, omluvila se a šla na druhou. No, na třetí pokus se to povedlo a obě jak Lada, tak doktorka měly štěstí, že je Juliánek poměrně klidný, že mu stačila přítomnost Lady, ke které se tiskl tak, že měla strach, aby nebyla od krve i ona.
Pak šli čekat do čekárny a věřím, že to bylo dlouhých těch pár minut, než byl znám výsledek. Naštěstí se obava z této nemoci nepotvrdila, ale krev byla poslána na kultivaci, protože všechno ostatní prý se dá léčit.
Zatím dostal Juliánek antibiotika a dál se uvidí. Prý chudinka mňoukal tak, že rozplakal téměř všechny. No, ani se mu nedivím, když mi pak Lada poslala stav jeho krvavých paciček, bylo jasno. Posuďte sami:
To je teprve začátek
To už vypadá hůř, že?
No toto se mi také nelíbí
Tady jsou obě bolavé pacičky. Snad už bude dobře.
Tak vidíte, že i kočičky mají nemoci jako lidé, ale až tak hrozné, to jsem opravdu netušila. Ale vnučka ta o tom četla, má totiž spoustu literatury, kterou o kočkách prostudovala, včetně jejich nemocí.
Tak a dost o kočkách, i když to další, na co dnes od rána myslím, není také nic moc.
Dnes má 100. výročí narození můj tatínek.
Takhle si ho pamatuji nejvíc
a toto je jedna z jeho posledních fotek.
Vzpomínáme dnes na něho všichni, odešel velmi brzy, měl nedožitých 66 let a stále nám chybí. Máme Tě rádi, tatínku!
Dnes na smutné téma vaše Ježurka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *