Myslela jsem, že dnes článek nedám, ale nakonec jsem si řekla, proč ne, když mám něco, co chci sdělit. V sobotu, když jsme byli na tom pozvaném obědě, tak nám před nosem ujel autobus domů. Další jezdí o víkendu až za půl hodiny a my jsme si předtím všimli, že se něco děje na náměstí.
Připadá mi to směšné a ubohé vydávat to, co jsem tam viděla, za velikonoční jarmark, ale u nás už to lepší nebude. Venku foukal dost studený vítr, tak jsme se tam šli podívat, stát na jednom místě by se nedalo. Ono to stačilo se i procházet, ale tam jsme byli hotovi dost rychle. Těch pár stánků, lidé nic moc v té zimě, no posuďte sami.
Tady pracoval kovář, děti to zkoušely
Stánky jako vždy, ale zájem nebyl, prodejci museli být zmrzlí
Tradiční srdíčka z lásky a různé sladkosti
Pletené košíky nikdo nekupoval. Taky tam byl stánek se zbožím ze dřeva, jen těch dětských dřevěných malovaných stoliček, to snad neprodají ani za rok. To jsem ani nefotila.
Opět lákadla pro děti.
Je pravda, že těch stánků tam bylo víc, ale protože tam většinou nikdo nic nekupoval, nechtěla jsem moc provokovat, no a manžel šel raději o krok vpředu.
U čeho bylo nejvíc živo, bylo u koní. Děti tam měly takové krásné dřevěné schody, po kterých si mohly vylézt na koně a kousek se svézt s průvodcem. Vyfotila jsem oba dva a zájem tam byl největší.
Taky byl zájem o projížďku v kočáře, určitě to bylo zadarmo podle složení těch, co se nechali vozit.
Ještě se tam provozovalo pletení pomlázek a malování vajíček. Podle programu tam měl třikrát za den vystoupit folklorní soubor, ale my tam byli zrovna v nevhodný čas a nejsem si jistá, že tam nezmrzli.
Toto jsou tedy velikonoce v Litvínově. Super, co? Udělali prý to tak brzy proto, aby si nekonkurovali organizátoří jiných akcí v okolí v pozdějším termínu.
A teď bych ráda něco dodala, co se událo u nás dnes. Měla jsem opět nabitý den, ráno jsem běžela zase k paní zubařce, aby mi přidali do mé částečné protézy ten vytržený zoubek. Je to docela štrapáce, i když jedu kousek autobusem. Ale byla jsem první na řadě a hned venku. Pak jsme šli s manželem nakoupit, včera jsem nikde nenakupovala, tak bylo něco třeba, co chlap nekoupí.
Přišli jsme domů, uklidila jsem nákup, zavolala mamince a honem šup šup na pedikúru, byla jsem objednaná. Tak jsem pak šlapala opět ty schody nahoru. Než jsem ale odešla, tak jsem požádala manžela, jestli by mi neoloupal mrkev, protože jsem dnes vařila rýžové nudle s masem a se zeleninou. Když jsem se vrátila domů, málem mne kleplo. Manžel byl tak iniciativní, že mi tu mrkev nejen oloupal, ale i nastrouhal. Ale JAK! Na tom nejjemnějším struhadle a tam se musí dávat nudličky, jinak by z toho byla kaše. Raději jsem si řekla pár slov jen v duchu pro sebe a pak zapnula mozek. Jiná čerstvá mrkev doma nebyla, tak co mi zbývalo, než si zahrát na Popelku. Vyndala jsem z mrazáku mraženou mrkev s hráškem, ta je na kostičky a vybírala hrášek a mrzkev, hezky zvlášť. Nemusím snad ani říkat, jak jsem měla zmrzlé prsty, ale hlavní bylo, že se to dalo jíst. Měla jsem si totiž od 11,30 do 12,00 hod. přijít zase k paní zubařce pro tu opravenou protézu.
Pak jsem ale už padla za vlast, kdepak, takovýto kvapík už pro mne není. Ale už je líp a budu muset ještě chvíli vydržet. Přeji vám všem krásný podvečer, sluníčko se u nás už schovalo a stále to tam fouká. Vaše Ježurka