Ano, píši jenom strasti, protože slastí zatím tedy nic moc. Už se zase rozjel ten všední koloběh života a já si vymýšlím práci. Nevydržím jen tak nic nedělat, luštit pořád nelze a číst? V poslední době hodně špatně vidím a za chvíli mi písmenka poskakují kolem dokola. Jednat se mi dost zhoršil zrak a pak mám úžasné motolice. Jak já říkám, kolotoč zadarmo. Po letech začala být opět aktviní až moc moje krční páteř a já se občas bojím, že sebou plácnu na zem. Ale zvládám. Momentálně mám nasazený límec a je to lepší. Vím, že ho nesmím nosit stále, tak aspoň vždy odpoledne na chvíli a uvidíme.
Já si pamatuji, že jako mladá jsem se taky motávala dost často, ale opravdu ne po alkoholu, ale jednou mne vezla dokonce z práce i sanitka, doktorka na neuroiogii měla obavy, aby mi při přecházení silnice nezajelo auto. Kdepak dnes, to by se opravdu nemohlo stát, pomoz si sám, že?
Ale chtěla jsem začít o něčem jiném. Je o mně známo, že zdobím byt brzy před Vánocemi včetně stromečku, tak to taky všechno potom brzy uklízím. Dala jsem se do toho hned tuto neděli a hned se mi povedlo něco rozbít.
Manželovo oblíbené vánoční svícení. Koule je celá, ale ten stojánek byl napůl, když jsem ho dávala nahoru na místa, kam moc nechodíme. Ale díky tomu jsme vyhodili hned jednu starší hadici k pračce, protože ta mi tam vadila. No, co naděláme, stávají se horší věci, ne? To neřeším, ale pochybuji, že nám někdo prodá samotný stojánek.
Včera jsme dělali trošku větší nákup po svátcích, ale dnes jsme se vypravili hlavně pro brambory, cibuli a pečivo. Jezdíme do města autobusem a někdy je to opravdu i tady u nás fuška přejít na druhou stranu silnce. Taky jsme dnes chvíli čekali a jen jsme přešli, jel „náš“ autobus. Docházeli jsme na stanici, ale on ani neotevřel dveře, trošku přibrzdil a hned se rozjížděl dál. Přitom měl ještě tři minuty čas dle jízdního řádu. Manžel zavolal „HEJ“, on zastavil, naložil nás, neřekl ani slovo, a jel dál. Až na cestě kousek od našeho cíle najednou autobus zatočil jinam. Tam zastavil a my si všimli, že z něj vystupují všichni, kteří tam byli a my viděli, že to byli samí studenti. Ach jo. Tak jsme vystoupili, došli ten kus cesty pěšky a já se chechtala na celé kolo, zatím co manžel dumal, proč nám řidič neřekl, že je školní spoj a proč měl číslo naší linky. No, tak jsme to měli hned s procházkou. Sice u nás taky už nasněžilo, ale ani tak moc nemrzlo, ani to tak moc neklouzalo, zima nám tedy nebyla, tak jsme se tomu nakonec zasmáli a řekli si, že mohlo být hůř, no ne?
A tak věřím, že jste se tomu zasmáli i vy ostatní. Zas tak do smíchu určitě není synovi s rodinou, kterým se hned na nový rok rozbil kotel. Starosti, peníze a zima. To je teď jejich problém, ale oni ví, že u nás mají vždy dveře dokořán.
Krásný nový rok všechních dní vám všem přeje Ježurka