Uteklo to, než jsme se otočili a už máme zase nový rok. Někdo si oddychl, někomu je to líto. V každém případě s tím nic nenaděláme. Já stále častěji slýchávám, že lidé nemají rádi toto plánované veselí, jako na povel, ale nakonec je vždy ještě dost těch, kteří slaví a rádi.
Čím jsme starší, tím méně slavíme tím, že bychom konzumovali množství alkoholu. Já za nás říkám, že už máme svoje vypito, ale včera jsme si dali lahev šampusu, kterou jsme pili dvě hodiny a byli jsme ráno fit.
Já jsem ještě nestačila ani pořádně zavzpomínat a komentovat naše Vánoce a už je to vlastně loni. Mám tady připravené nějaké fotečky, ostatně jako každý rok. Byla opět pohoda a to je vždy dobře.
Ano, aspoň pár záběrů od oběda. Je vidět, že po polévce i tom druhém chodu byly vždy talíře jak vymetené, z čehož jsem měla největší radost já – jako kuchařka. Ta porce s tou „fotbalovou jedenáctkou“, to je pro manžela.
Pak už se šlo ke stromečku a rozdávání dárků za Ježíška se tentokrát ujala Lada. Vnoučata se hezky střídají, aby je to stále bavilo.
A tady malé chlubení. Dala jsem jen některé fotky, jinak by to byl nekonečný seriál.
Toto jsou dárečky pro nás, všechny nás potěšily.
Také pár záběrů z posezení u kávy a sladkostí. Zdaleka se mi tam všechno nevešlo.
Nakonec se ještě nechaly vyfotit moje milé a krásné vnučky, ostatně jaké každý rok. A Peginka nesměla chybět.
Tak to byly ještě vánoční vzpomínky.
Jinak mne také, čím jsem starší, dojímá po půlnoci telefonické přání mých drahých. Volají nejen děti, ale i vnoučátka a pokaždé mne to dojme, že z toho nemohu ani usnout, jak mám radost, že nezapomínají. Já jsem kdysi také volávala ihned po půlnoci mamince, ale teď už ne proto, že vím, že už spí, protože tak dlouho nevydrží. Tak na ni aspoň myslím.
Tedy vzhůru do dalšího nového roku, ať je lepší, než ten loňský a zase ho pokud možno všichni ve zdraví přežijeme. Vaše Ježurka