Včera jsem byla jsem chvilku u PC, protože, jak už jsem v mém čánku naznačila, jsem nebyla a ještě nejsem ve své kůži. Myslela jsem si, že už mne co se týče bolesti od páteře nic nepřekvapí, ale opak je pravdou. Kolikrát já už si tohle myslela, ale vždy se projeví něco úplně jinak, ale vždy to stojí zato.
Už v noci jsem byla vzhůru každou chvíli, bolestí. Kromě bederní páteře, která mne poslední roky bolí stále, ale někdy to jde, ale někdy jsem na zabití, tak tentokrát se přidala ještě bolest kolem levé lopatky. A dost intenzivní a celou noc a po probuzení nic nového. Šla jsem normálně ráno s manželem do města s tím, že to rozejdu. Kdepak! Nohy se mi klepaly, nechtěly vůbec poslouchat, potila jsem se jak myš, bylo mi na zvracení, honilo mne to stále na záchod, celá jsem se motala. Nevím, jestli by vás napadlo to, co mne, ale už už jsem si říkala, že to tentokrát opravdu bude to srdíčko. Koneckonců už na něj léta beru léky. Manžel mi říkal, že jsem ten den nějaká popletená, tak jsem už musela s pravdou ven, že mi není vůbec dobře. Gradovalo to ještě po příchodu domů a tak mi manžel „naordinoval“ návštěvu naší praktické lékařky. Ta má sídlo v chemičce a já si nebyla jistá, že tam autobusem a tramvají dojedu. Zkoušela jsem volat syna, byl nedostupný, volala jsem dceru, ale ta učila. Nezbývalo nic jiného, než se vydat na MHD a dojet tam o své ose. Manžel mi dělal doprovod a nebyl na tom taky moc dobře, no měl o mne strach.
Měla jsem štěstí, že u lékařky nikdo nebyl, já zaklepala a hned jsem mohla dál. Paní doktorka mne opravdu dlouho a poctivě poslouchala, změřila tlak a řekla, že je to naštěstí opět „jen od páteře“. I já jsem si oddychla, protože si myslím, že srdíčko by bylo horší. Dostala jsem injekci na bolest s tím, že mohu přijít ještě další den, tedy dnes.
Byla jsem pak ráda, že jsem byla doma. Oběd jsem měla uvařený, tak jsem ho jen ohřála a pokračovala směr postel. Ještě jsem si zapnula elektrický polštářek a to teplo mi dělalo na záda dobře. Ještě večer jsem si dala jeden prášek na bolest a v noci jsem docela spala, i když jsem se taky často budila. Se synem jsem se večer domluvila, že mne ráno odveze ještě na jednu injekci.
Já ale nevím, co bude dál, jestli mne to nepustí. Kdyby to byla jen bolest kolem bederní a krční páteře, nebo tedy i lopatky, ale všechny ty další problémy, to mne ničí. Záda bolí stále, někdy dost nesnesitelně, já už nevím co dělat, ještě si večer zkusím dát hřejivou náplast, ale co pak? Ono se to řekne, paní naučte se s tím žít, já se tak snažím, ale někdy to tedy k žití moc není.
Sedla jsem si teď zase na chvilku k PC, ale dlouho sedět taky nemůžu, pořád ležet taky nic moc, na neurologii mne bez objednání nevezmou ani náhodou, mají plno, tak teď „babo raď“, že?
Já se omlouvám, že jsem si tady vylila srdíčko se svými problémy, ale kdoví, třeba se mi aspoň trošku uleví. Jdu se aspoň trošku kouknout na vaše blogy a pak…. ano, ležink. Mějte se krásně to vám moc přeje vaše Ježurka