Dnes je celý den opravdu počasí jako na houpačce. Ráno jsme šli pro chleba do města a svítilo sluníčko. Zima sice byla, ale se sluníčkem je hned veseleji, to víme všichni. Když jsem dopoledne telefonovala s maminkou, tak mi říkala, že u nich sluníčko není ani náhodou, jehom mlha. Netrvalo to dlouho a u nás se najednou objevila také mlha jako mlíko, že jsem neviděla na druhou stranu silnice. Ale opravdu jen na chvíli a zase vysvitlo sluníčko. Když píši tento článek, není ani sluníčko, ale ani mlha, ale tak nějak pošmourno.
Já nevím jak jste na tom vy všichni v tomto počasí s elánem, ale u mne nic moc. Když jsem si včera tak krásně popovídala se svou kolegyní, tak jsem v tom dnes pokračovala. Už včera jsme se domluvily se sousedkou naproti, že si pokecáme u kafíčka. Ona byla celé prázdniny a ještě v září na chalupě, tak jsme toho zameškaly hodně. Ale ne, není to tak, že bych nutně vymetala byty, ale sousedka má zase zdravotní problémy, tak jsme to potřebovaly trochu probrat ze všech hledisek. Já mám doma muže, ten její chodí do práce, tak jsem šla na kávu k ní. Nebyla jsem tam ale dlouho, to nemám ve zvyku, tak jsem asi po půlhodině šla domů vařit.
Vaření dnes bylo jednoduché a moje sousedka z prvního patra mne už zase delší dobu odchytávala na chodbě, kdy zase přijdu ji trošku rozesmát, tak jsem si řekla, že stejně to dnes na nějaké velké akce není a šla jsem po obědě zase k ní. Už jsem o ní psala, je sama, vdova už pět let a o pár let starší, tak je ráda, když ji trošku pobavím. I dnes jsme se společně srdečně zasmály, ona si přitom ještě dovářela oběd, no a jak bylo hotovo, odešla jsem.
Mám tedy dnes takový líný den, ale mám zase na dlouho vystaráno s povídáním si se sousedkami i kolegyní. To byla opravdu náhoda, že se to tak sešlo. Mám tady něco na šití, ale dnes to opravdu nedám.
Mějte se všichni krásně a jste-li dnes tak líní jako já, tak se do ničeho nenuťte. Bude brzy líp. Moc zdraví