Začnu tou nejstarší dobrou. Už v pondělí se hrál bowlingový turnaj v Mostě, který se koná každé první pondělí v měsíci. Hraje se o Krále Benediktu a na pomyslný trůn usedl už mnohokrát můj vnuk Luky, ale také tam byl už párkrát můj syn.
V pondělí byl po delší době na turnaji opět se synem i vnuk. Je zkouškové období, tak není v Praze, tak si šel zahrát. A proč o tom píši? Koukněte se….
Na pomyslné stupně vítězů si vedle sebe stoupli oba dva. Kdyby byli tři, bylo by to lepší… Zvítězilo opět mládí, tak se Králem stal vnuk a syn skončil na krásném 3. místě. Myslím, že jsem je spolu na „trůně“ zatím neviděla.
Dnes jsem si řekla, že už konečně musím něco zkusit udělat s dárkem od Kitty. Nedávno mi poslala ty štramberské uši a já přemýšlela, jak je ozdobit, aby se daly konzumovat. Naplnit je jen šlehačkou, to se mi zdálo takové fádní, krému by tam bylo zase moc, tak jsem experimentovala. Měla jsem tu jeden jahodový puding, tak jsem ho uvařila a snažila se něco nacpat lžící dovnitř.
A po zatuhnutí pak už jen ke kafíčku jsem „ušiska“ dozdobila šlehačkou. Chutnalo to skvěle. Díky, Maruško.
A teď ještě jedna důležitá informace. Málem jsem vám toto dnes ani nemohla sdělit. A proč? Pustila jsem po obědě počítač a obrazovka byla opět černá, jako jsem o tom psala nedávno, když jsme si měnili s vnukem obrazovky, aby mi ji vrátil zpět opravenou. Nevím, proč se mi toto děje, ale nebylo nic snazšího, než se telefonicky s vnukem spojit. Naštěstí je sobota, byl doma, tak jsme se dali do opravy.
Představte si, že jsme to zvládli po telefonu. Určitě se mému šikovnému „ajťákovi“ kouřilo z hlavy, jak přemýšlel a neviděl, ale co? Jasně, vidíte to sami. Zvládli jsme to na jedničku. Píši zvládli? Tomík to zvládl, já jen prováděla to, co mi radil. Nebýt mého rádce, určitě bych už spěchala s monitorem do opravny. Díky ještě jednou, Tomi!