Dnes jsme se vydali ještě o něco dřív nakoupit, než jindy, tak jsme byli o něco dřív doma. Stačila jsem se převléknout a uklidit větší nákup a někdo dole zvoní.
Ptám se přes telefon, kdo je, ozvala se mi paní, prý jestli jí vpustím dovnitř, že jde zapisovat elekroměry. Souhlasila jsem a zazvonila jí na dveře. Bohužel, nešly jí otevřít. Tak jsem řekla, ať zkusí zazvonit na někoho jiného, že bydlím až nahoře. No, opravdu jsem byla nějaká zmožená a hned se mi zase šlapat těch 63 schodů nechtělo.
Vtom mi hlásí manžel, že přijela pošta a pošťačka jde s balíčkem do našeho vchodu. No, nedá se tedy nic dělat, jdu dolů. Už zvoní pošťačka a manžel jí hlásí, že jsem šla dolů. Za dveřmi stály obě dvě. Jak ta zapisovačka, tak pošťačka. „Nechtěla jsem, musela jsem“, hlásím paní od elektřiny a paní pošťáková mi předává balíček, o kterém jsem věděla, že přijde.
Doma jsem balíček musela okamžitě rozbalit. Jistě to všichni znáte, všichni jsme asi stejně nedočkaví. Nahoře v tomto krásné zabaleném balíčku, který jsem ani nestihla vyfotit nerozbalený, bylo toto krásné PF – ko.
Krásné, i s dírkou na pověšení. Už visí tady přede mnou na zdi mezi ostatními dárečky od blogerek.
A teď přišlo to hlavní, co jsem čekala. Další přírůstek do mé sbírky a věřte nebo ne, ještě ho ve své sbírce nemám.
Dostal č. 210 a ježečka s kytičkou fakt nemám.
A kdopak na mne myslel a poslal mi tohoto krasavce? Je od Jarmilky B., která mi napsala, že je u ní zbytečný, že se na něj jen práší a mně že udělá radost. A měla pravdu! Jarmilko, moc a moc děkuji.
Stále si říkám, jak je krásné, že jsem poznala prostřednictvím blogu tolik hodných a super lidiček. Copak by se mi to mohlo jinak stát, aby mi někdo jen tak něco poslal? Nezištně? To je opravdu na pohodu a moc krásné.
Ráda, že vás všechny mám, vám všem přeji krásný den! Vaše Ježurka