Tématem tohoto týdne je „Mučení povoleno“, ale já myslím, že si nikdo nepředstavuje mučení jako takové. To platilo hlavně ve středověku, i když by si to dnes někteří taky zasloužili. Proto si myslím, že toto klasické mučení předěláme na trápení, spíš asi trápení se s něčím nebo s někým?
Mne v životě trápilo taky asi spousta věcí nepodstatných, ale i životně důležitých, mezi kterými byli někteří muži. Ovšem to bylo ještě v dobách mého mládí, dnes už je vše odpuštěno a zapomenuto.
Já se spíš teď už trápím s věcmi, které vůbec nemusím, proto nejsou vůbec důležité, ale nedá mi to. Občas si chci dokázat, že ještě zvládnu věci, které jsem dříve vůbec nedělala a nebo začala a utekla od toho. Myslím tím ruční práce. Fyzicky už moc zdatná nejsem, ale zručná snad ještě trošku ano. Pletení i háčkování – s těmito ručními pracemi jsem byla kamarádka od mého mládí, ale vyšívat, do toho jsem si nikdy netroufla. Až teď v poslední době. Vzniklo to tak, že mi jednou nabídla sousedka začaté vyšívané prostírání, jestli si to chci dokončit, jinak že to hodí do popelnice. Protože jsem byla vždy šetřilka, tak mi to bylo líto a dala jsem se do toho.
Docela jsem se zapotila, než jsem do toho přišla, jak se klasicky vyšívá, dřív jsem zkoušela jen křížkové vyšívání. To její původní jsem už dokončila, ale zase zkouším nové. Ale pořád to není ono a myslím si, že toto moje dílko až dokončím, tak s vyšíváním končím. Už tak dobře za to nevidím a když kouknu, jak vyšívají ty, co to opravdu umí, tak se stydím. Tak se trápím a trápím…
Posuďte sami, jak mi to (ne)jde.
To není moc povedené, že?
To už vypadá líp
Listečky taky nejsou jeden jako druhý
A tohle je mého vyšívání půlka, ale z větší dálky to vypadá líp.
Abyste mohli porovnat, tohle je od „profíka“, od mé blogové kamarádky Evičky.
No, vidíte ten rozdíl? Proto si myslím, že už je čas s tím mým trápením se, ne přímo mučením, skončit. Umí to jiní líp a ani se nemusí mučit.
Krásný zbytek neděle přeje Ježurka