Opravdu. Nevěříte? Já si marně vzpomínám na okamžiky, když jsem se bála jít k zubaři nebo kdy mě to někdy u zubaře bolelo. Opravdu si na nic podobného nevzpomínám, dokonce, i když mi dělal zubař na jednom zubu vepředu resekci, nebála jsem se a ani to nebolelo, protože jsem nic necítila. Nějakou tu injekci vždycky vydržím, to není nic hrozného a pak už o nic nejde. Ani to nebylo nic tak strašného, když mi trhala paní zubařka čtyři zuby najednou, z toho tři zdravé.
Tak jsem vysvětlila, že jsem se nebála zubaře a teď proč jsem se těšila? Mám už roky parodontózu, tak si už chráním každý zoubek. Mám nahoře i dole částečné protézky a ta nahoře mi drží na trojce zubu a z toho mi v pátek před deseti dny vypadla plomba. Ale nebyla to jen tak ledajaká, byl to pěkný kamínek a taky jsem se lekla, že bylo něco nepatřičného v želatinovém medvídku. Já si téměř denně dávám tak pět kousků, víc ne, protože jinak želatinu nemusím, tak na klouby, ne? No a v tom něco cinklo o zub. Měla jsem štěstí, že jsem to nepolkla, ale ta díra v zubu byla fakt hrozná a tak jsem se bála, že mi paní doktorka bude muset už zub vytrhnout a tím pádem asi už i zbytek nahoře, protože by neměla protézku kde přidělat. Okamžitě hned v pondělí jsem se sebrala a osobně jsem utíkala na druhý konec města k zubaři v naději, že mne vezme hned. Bohužel. Paní doktorka měla dovolenou, tak jsem se pak musela telefonicky objednat a šla jsem tedy v obavách o mé zuby hned ráno.
Byla jsem objednána mezi 8 – 9 hodinou a byla jsem tam pro jistotu už deset minut před osmou. A víte, že už nebylo pomalu kam si sednout? Bylo přede mnou asi 5 – 6 lidí. No, čekat jsem musela, ale sestřička nás volala asi od konce, či co, za mnou přišlo dalších minimálně pět lidí a většina z nich šla napřed, a když mne zavolali do ordinace, tak tam zůstali ještě dva pacienti, kteří přišli přede mnou.
Paní doktorka byla milá, ostatně jako vždy, zeptala se na můj problém, a když tu hrůzu viděla, tak řekla, že vzhledem k tomu, že mi na tom zubu drží protézka, tak ho zazdí. Jen se ptala, jestli bolí, trošku vyvrtala a já mám zase moji „hubu“ jakž takž v pořádku, tedy aspoň tak, jak předtím. To jsem měla radost a moc jsem paní doktorce poděkovala.
Jen jsem koukala, že čekárna narvaná a paní doktorka byla opravdu v dobré pohodě, s úsměvem spravovala zuby, zdravila všechny pacienty, zkrátka tak nějak to má vypadat.