Na dnešek jsem se docela těšila. Nebyl to ten stejný stereotyp jako vždy, tak jsem ráno vstala dříve než obvykle a s chutí jsem se dala do práce. Hned zrána jsem udělala na zítřek k obědu bramborový salát a pak si připravila vše na vaření, protože jsem pozvala dceru s dětmi na oběd. Docela jsem stihla i odpočívat, bylo vše v pohodě.
Po obědě nás dcera naložila do auta a všichni jsme odjeli za Laděnkou, která s námi oslavila své středeční narozeniny. Její rodiče a bratr nebyli přítomni, museli odjet, tak nás tam bylo méně, ale i tak jsme byli všichni spokojeni. Laděnka pro nás připravila pohoštění, jen mne mrzí, že nemám všechny dobrůtky na fotce. Snaží se nám připravit vždy něco jiného, ale vždy dobrého. Tentokrát jsme tedy měli jednohubky jako vždy, ke kávičce upekla její výborný tvarohový zákusek, my tomu říkáme dost, no a navíc koláče s jablkovými povidly. Když jsem se jí ptala na těsto, dělá to jako to dělávala moje babička, prý dle oka, protože nemá váhu. Vidím, že oči slouží výborně.
Místo obligátních obložených chlebíčků udělala zapečené půlky housek se samými dobrými ingrediencemi nahoře, ozdobené nakrájenou salátovou okurkou a paprikou. Aspoň toto vám mohu ukázat na fotce, protože mi to poslala vyfocené.
Musím dodat, že to byla opravdu mňamka. Je to šikulka.
Dodatečně jsem dostala od vnučky ty její super koláčky
a tady ten zákusek ke kávě.
Byla i kávička sklenička vínka aspoň na přípitek. Je vidět, jak říká manžel, že bude jednou pro nějakého muže poklad. Dokonce tam byla s námi i Peggy, tak tam nesměly být kočičky, ale jak jsem se přesvědčila, těm v koupelně nic nechybělo.
Tady se můžeme přesvědčit, že je kocourek spokojený a Lada též.
Nedá mi to, abych vám nepřevyprávěla zážitek vnučky ze dne narozenin, když dostala taky jako jeden z dárků od rodičů návštěvu kina na film, na který prý se už dlouho chystala. Protože mají se synem stejný vkus. tak šli spolu do kina tady u nás v Litvínově. Koupili si lístky a pak si vnučka řekla, že si v automatu koupí pití. Cena byla 25 Kč, neměla drobné, tak tam hodila 50 Kč a NIC. Peníze to vzalo a protihodnota žádná. Co teď? Lada šla tedy do pokladny se zeptat, co s tím má dělat a paní poklaldní ji poslala do kanceláře, kde prý to mají na starosti. Byly tam tři ženy a jedna z nich s ní ochotně šla k automatu, zkoušela co s tím a taky si nevěděla rady. Nedal ani zpět peníze, ani pití. Tak ta hodná paní volala pánovi, který má na starosti servis a opravu a ten jí slíbil, že stejně musí doplnit zboží, tak že za chvíli přijede. Paní dala ze svého 25 Kč a vydolovala vnučce pití s tím, ať jdou na film, až půjde domů, že se má u ní zastavit. Vnučka se synem šli tedy na film. Další šok a myslím ještě větší byl ten, že v kině byli jen sami dva. Opravdu už nikdo nepřišel a tak vlastně zaměstnali paní, co prodávala lístky, uvaděčku i promítače. Mohli tam ten film spolu i hlasitě komentovat, protože nikoho nerušili. No není to gól? Až vyšli ze sálu, paní jí vrátila ještě oněch 25 Kč, které zbyly ještě z pití, prý se padesátikoruna v automatu zasekla. Tak to bylo tedy promítání za všechny peníze, ale cizí. Napadlo by někdy někoho z vás, že se bude v kině promítat jen pro dva lidi? Mne tady ne, dřív si pamatuji, že jich muselo být aspoň šest. Inu, je jiná doba, hlavně, že byli všichni spokojeni. 
Krásný víkend vám všem přeji.