Už jsem se zmínila o tom, že jsem u maminky fotila hlavně kočičky a že mi nejdou fotky stáhnout z mobilu do počítače. Foťák jsem sebou neměla, ono už to bylo všechno tak dost těžké. Ale to bych nebyla já, kdybych se nepokusila znovu a znovu o to, abych na to přišla sama. S naším „ajťákem“ se uvidíme až zítra a přesto jsem tu dnes se svoji troškou do mlýna. Fotky jsou tu, i když tedy nic moc.
Když jsem u maminky, spím v „hostinském“ pokoji, jak ho všichni nazývají, tam opravdu přespávají jen návštěvy, k jinému účelu zatím neslouží. Je to pokoj z jedné strany přímo pod střechou, tak si bráška nechal na míru přizpůsobit nábytek, kde má švagrová spoustu suvenýrů a miniaturek. Je to hlavně na prach, ale je to tam pěkné. Vždy, když odjíždím, tak se snažím to tam trošku po sobě uklidit, tak vím, že to utírání prachu dá zabrat. No a když jsem ten prach tak utírala, tak jsem si řekla, že některé vitrínky vyfotím.
Je to trochu nejasné, já vím
To je maličkostí, co?
Hrnečky i s postavičkami asi pro děti
Jako rodáci z Moravy zde mají i demižon, ale to má bráška i s věnováním od kamarádů
To je fotka za všechny peníze. Chtěla jsem fotit skleničky a je tam vidět i lustr a balkonové dveře. Ale přišlo mi to zajímavé, tak jsem to nechala.
Také jsem chtěla nabídnout kočičky, které tam za maminkou pravidelně chodí. Už se mne nebála ani ta třetí, která k nim přišla poslední, ale jsou všechny jak živé stříbro. Nebyly chviličku v klidu. Ony se nažerou, pomazlí a jdou dál.
To je Majda, nažrala se a moc dlouho tam nebyla ani jeden den.
A to je ta třetí kočička, co vždy přede mnou utákala, jmenuje se Mia, bývala taková drobná, ale už ji taky vykrmili. Zrovna si dává do nosu. Váží přý 3,7 kg a ta nejtěžší kočka dokonce 4 kg.
Dokonce se přišla i pomazlit. Motala se mi kolem nohou, jen jsem ji chtěla vyfotit, už byla jinde. Podle toho ta fotka vypadá.
A tohle je Mourina. Na tu jsem měla vztek, protože jen jsem vytřela, už vytahovala jídlo z misky na zem, ta pak vypadala.
Dostala vynadáno a plížila se pryč. V očích strach… ale ne, neuhodila bych ji.
Vidíte, že se mnou kamarádila dál? Odpoledne se mi už zase otírala od nohy a byla nějak rozdivočelá. Jen kdyby tolik ty kočky nelínaly, hned bych je měla raději. 
Tak to je vše. Já vím, není to bůhví co, ale kočičky jsem vyfotit musela, to bych si neodpustila. Jen zahradu jsem nefotila, tam mi nic zajímavého nepřišlo. Až pak jsem si uvědomila, že jsem mohla vyfotit, jak bráška ostříhal stromy. Ale pozdě.
U nás je dnes opět sluníčko, i když ráno byla docela „kosa“. Krásný den všem!