Ne, nebojte se, nepostihla nás další katastrofa ve formě nemoci. Manžel už používá asi tak deset let naslouchadlo, protože hodně špatně slyšel, tak tomu říkáme zkráceně „ucho“.
Už jsem mu delší dobu říkala, že špatně slyší i s tím naslouchadlem, ať si to pořádně vyčistí, ale ať dělal, co dělal, špatně slyšel pořád. Bylo jasno. Musíme toto „ucho“ poslat opět na opravu. No, není to žádná levná záležitost, ale zase na druhé straně je užitečné. Nový naslouchací aparátek stojí přes devět tisíc korun a ten první přístroj jsme museli platit celý, protože jsme tenkrát zrovna změnili pojišťovnu a nechtěli nám uhradit nic. Tak nám nic jiného nezbývalo. Po nějakém čase manžela upozornil jeho „ušař“, že už má nárok na nové, tak si zažádal a už jsme platili „jen“ 4500 Kč. Což je poměrně velká sleva, ne?
Musí se do toho kupovat baterie, jeden kus stojí 20 Kč a vydrží tak maximálně šest dní. No a občas se i toto „ucho“ rozbije, nebo ucpe nebo všechno dohromady. Tak ho posíláme firmě k opravě. A toto druhé naslouchadlo jsme museli poslat opravit už podruhé. A to ho má manžel teprve čtyři roky a na nové má nárok po pěti letech. Ta oprava je asi dost náročná, proto je také dost drahá. Ta první stála něco přes 1400 Kč a ta tuto druhou jsme platili „jen“ necelých 900 Kč. Ale manžel říká, že je to nebe a dudy a to vidím, vlastně slyším i já. Ale musím pochválit výrobce, že opravu provádí fakt rychle a pošle ji tak, jak si přejeme. V našem případě na dobírku.
Já to říkám pořád, že čím jsme starší, tím máme to zdravíčko dražší, s tím už nic nenaděláme. Starší senioři musí mít na takové případy nějakou rezervu, protože když se nám rozbije pračka, lednička nebo televize, tak taky hned běžíme koupit nové. Proto i vy, mladí, počítejte na zadní kolečka, protože to vypadá, že bude hůř!
Ale přesto všechno přeji všem krásný slunečný den tak jako je u nás.