A je tady závěr vyprávění i s krásným videem nakonec. Doufám jen, že se mi to tam podaří vložit. Všude asi už vrcholí přípravy na vánoční svátky a my si tady cestujeme. Ale proč ne, že?
„Druhou a poslední výjimkou, která byla nejzásadnější v turistické části naší výpravy, byl výlet za poznáním historie a kultury SAE. Pořadatelé nás pozvali na Festival s názvem „Sheikh Zayed Hegitage Festival“, kde jsme měli poznat co nejvíc o jejich zemi. Byla to jakási výstava jejich národního a kulturního dědictví. Neváhali jsme ani minutu a využili nabídnuté příležitosti. Upoutávka na akci byla celkem stručná a nejasná, tak jsme netušili, co nás vlastně čeká. Když už náš autobus uháněl po dálnici asi půl hodiny, začali jsme se na sebe trochu nervózně ohlížet a přemýšlet, kam nás to vlastně vezou. Po chvíli jsme sjeli z dálnice a před námi se vynořila jakási vesnička ve tvaru kruhu. Vchod přísně střežili vojáci se zbraněmi, tak jsme netušili, kam jsme se to vlastně dostali. Postávali jsme v uctivé vzdálenosti před vchodem a čekali, jak dopadne rozhovor vojáků v našimi průvodci. Netrvalo to dlouho a přísný výraz vojáků se proměnil v uctivý úsměv. My jsme s úlevou vstoupili do areálu a nechali se provázet jednotlivými expozicemi. Hned u prvního stánku jsme dostali několik prospektů s mapou areálu a několik usměvavých pořadatelů v bílých hábitech nás ověnčilo šálami v národních barvách. Prošli jsme expozici ušlechtilých závodních koní, psů, velbloudů, cvičených dravých ptáků. Dále jsme mohli vidět, jak se vaří káva v přírodě, jak se staví lodě, jednoduché dřevěné příbytky. V jiných expozicích nám byla předveden velký sortiment datlů a na mapě jsme viděli, kam všude se dostanou jejich produkty (i do České republiky). Asi v nejkrásnější části areálu nás průvodkyně seznámila se 43-letou historií jejich země a rychlým vývojem průmyslu, zemědělství i školství.
Mohli jsme ochutnat několik druhů opravdu poctivé kávy, ovocných šťáv i některé národní pokrmy. Vychutnali jsme si pochod vojenských dudáků a následně zvědavě přihlíželi národním tancům mužů v bílých hábitech. Na jejich tvářích byla vidět radost ze života i z pohybu. Těžko odhadovat věk některých tanečníků, ale některým bych hádal víc než 70. Záviděl jsem jim jejich životní energii a elán. Náhle k nám přišel jeden z průvodců, podal nám hůlku a než jsme se nadáli, byli jsme vtaženi do rytmu jejich hudby… Není až tak důležité, jestli děláš ty správné kroky nebo pohyby, ale hlavní je umět si to užít…
Po dvou hodinách jsme vyšli ven, omámeni atmosférou, v rukou tašky plné suvenýrů, omotáni šálami a nadšeni.
Ověřili jsme si, že je jedno, jakou má člověk barvu pleti nebo jakého je vyznání. Rozhodující je, jakou má duši.
My jsme potkali hodně dobrých duší a jsme za to rádi. Láďa
Ověřili jsme si, že je jedno, jakou má člověk barvu pleti nebo jakého je vyznání. Rozhodující je, jakou má duši.
My jsme potkali hodně dobrých duší a jsme za to rádi. Láďa
P.S.: Areál si můžete virtuálně prohlédnout zde:
a zde“
Věřím, že se vám vyprávění mého syna líbilo jako mně a přejeme všem krásné svátky vánoční.