Možná si někdo z vás řekne, že jsme se všichni sešli nedávno a nač slavit každý svátek, ale na druhou stranu, proč ne? 15. má svátek Terezka a 18. je Lukáše. Protože je to čím dál těžší, abychom sladili den, kdy mají všichni čas, tak jsme se tentokrát zase sešli o něco dříve.
Poslední posezení se konalo u dcery, rovnou dvě vnoučata taky najednou, tak tentokrát jsme se sešli u syna. Vždy byl jeden oslavenec z jiné rodiny, tak se posezení bere na střídačku.
Bylo nás celkem deset, přibyla ještě druhá babička, tedy maminka od snachy. Nejvíc se mi vždy líbí, jaká stojí fronta gratulantů za sebou, je to taková pohoda a radost, mám to moc ráda. Všichni svým vyprávěním přispěli svou troškou do mlýna, bylo veselo a bylo nám všem moc krásně.
Jen mne mrzí, že jsem si nevyfotila prostřený stůl. Snacha sama hned hlásila, že ona z toho nedělala nic, že to všechno nachystala vnučka Lada. A proto o tom taky hlavně píši. Je to opravdu moc velká šikulka. Upekla tvarohový koláč, dále slané pizza šnečky a připravila dvoje obložené chlebíčky a ještě jednohubky. Také se hned dala do vaření kávy dle přání. Proto jsem prohlásila, že tu si opravdu musí jednou nějaký muž zasloužit, protože je nejen chytrá a hezká, ale umí se skvěle otáčet i v kuchyni a navíc ji to baví.
Dokončila již i magisterské studium, o tom jsem informovala, ale dále studuje na doktorandském studiu na UPOL, ale už si sama vydělává. Zatím kromě práce ve škole ještě učí angličtinu a japonštinu na více místech, tak má pěknou hoňku. Ale vše dělá ráda a s nadšením.
Já vím, že každý si chválí to svoje, ale tady je ta pochvala určitě na místě. Radost mi dělají všechna vnoučata, ale chválit musím pomalu a postupně. Začala jsem tou nejstarší a určitě budou mít i ostatní vnoučátka pokračování.