Když jsem se nastěhovala do Litvínova v roce 1962, chodila jsem z města k nám do prudkého protivného kopce aspoň krásnou kaštanovou alejí. Pomalu, ale jistě se však stromy vytrácely, protože se kolem cesty začalo stavět. Rodinné domy a pak poliklinika, ke které muselo být i parkoviště. Stromů tak ubývalo, také stárly a usychaly, moc nepomohlo ani ořezání. Teď už tam těch kaštanů moc není, na každé straně tak 5 – 6, teď to nedokáži odhadnout a nenapadlo mne je spočítat. Bývaly tam vždy davy lidí, kteří sbírali padající kaštany.
Tuhle krásnou kaštanovou alej jsem si vypůjčila z internetu, ale takhle nějak to před těmi více než 50 lety vypadalo i u nás, jen ta cesta byla hoooodně do kopce a naopak.
Dnes jsme šli do města pěšky, protože jsem potřebovala něco koupit v obchodě, který je po cestě a tak jsem vzpomínala, jak jsme tudy šli před lety, když byla vnoučata malá k nám domů. My s dcerou se zdržely ve městě, abychom se podívaly ještě do jednoho obchodu a manžel šel s vnoučaty napřed. Daleko ale nedošli. Dohonily jsme je v aleji asi v polovině, jak sbírali všichni kaštany. Ten můj nejmladší vnuk, dnes už šikovný student a ajťák, se svou o 4 roky starší sestřičkou a můj manžel. Všichni sbírali do roztrhání těla, už to neměli kam dávat. Dodnes vidím vnuka, kterému byly tak čtyři roky, jak mu padají kalhoty, protože měl ve všech kapsách kaštany.
No a my s manželem dnes kaštany začali sbírat také. Už od více lidí jsem slyšela, že v sáčku pod polštářem na něco pomáhají, tak jsem si řekla, že zkusit se má všechno a šla jsem do toho.
To jsou čerstvé nasbírané kaštany. Některé už byly doma.
Ze starého zbytku jsem za pár minut ušila sáček na suchý zip.
A teď už je šup s tím pod polštář, už jsou kaštany na místě.
Už mám pytlíček s kaštany pod polštářem a doufám, že mne nebude tlačit. Jen nevím, jestli to opravdu pomáhá, tak jak dlouho, jestli než zavadnou, nebo do jara?
Dnes bylo krásné „babí léto“ a tak si říkám, že by to mohlo ještě vydržet tak do Vánoc. Krásné dny přeji všem.