Tělo má jít do hrobu zhuntovaný, říká pan Hrušínský ve filmu. Já si to opakuji vždy, když mne trápí nějaký neduh a snažím se vše rozchodit. Ne vždy to však jde.
Již od svých 35 let mám potíže s páteří. Tenkrát to byla krční, občas mi doktoři nasadili límec, když se mi moc točila hlava, pamatuji si, že mne dokonce jednou vezli z práce i sanitkou. To dnes rozhodně nehrozí. Ale prý bych se mohla zamotat a upadnout. Takže límec, občas nějaké rehabilitace a klid, ale to ještě šlo.
Také jsme jezdívali do lázní na příspěvkovou léčbu, to bylo ještě tenkrát finančně únosné. Později jsem mívala ještě časté blokace páteře a chodila jsem se nechat „napravit“. Ale jen do té doby, než mi někdo řekl, že tak často to není taky dobré a proč, od té doby jsem tam nebyla. Občas mi pomůže masáž, nebo se to snažím nějak rozhýbat, ale přiměřeně k věku.
Po odchodu do důchodu, bože, to už je sedmnáct let, je to možný? mne začala ale víc zlobit moje páteř bederní. Naposledy v roce 2006 jsme byli všichni jako Hujerovic v Itálii a to bylo naposledy. Také jsem už kdysi tady o tom psala. Tam mne chytily takové bolesti, že jsem nemohla naprosto nic. Ležet, sedět, chodit – nic, vše jen velice opatrně, s pomocí a v bolestech. Delegátka mne tenkrát odvezla na zdější pohotovost, kde mi pí doktorka napíchala injekce, politovala mne, já si musela vše zaplatit a moje tenkrát osmnáctiletá vnučka, která studovala gymnázium, si troufla po instruktáži u doktorky mi po cestě píchat injekce, abych tu cestu z Itálie domů autobusem přežila.
To byl tedy začátek mých horších potíží. Na neurologii mi říkali, že se s tím musím naučít žít, čili – lepší už to nebude. Na CT a MR mi diagnostikovali: dvě vyhřezlé ploténky (kvůli tomu někdy nefunguje levá noha), výrůstky, skoliózu, artrózu a zúžené kanálky. Tak jsem si zvykla a vždy jsem byla ráda, že aspoň nohy mi slouží.
Ale ani to už není tak docela pravda. Asi před půl rokem jsem byla na ortopedii kvůli bolesti v koleni, zatím jenom v pravém a vůbec mi nešlo jít ze schodů. Dostala jsem dvakrát včeličku a zase to šlo. Až v poslední době mne zase koleno neposlouchalo tak, jak by mělo, tak jsem tam šla znovu. Pak doktor mne poslal na RTG a já se dozvěděla, že má artróiozu kolene již II. stupně a také výrůstky. Tak jsem včera dostala zase už druhý obstřik do pravého kolene a teď už určitě vím, že nebyl poslední. Ale zase si říkám, že je hlavní, aby mi to vždy aspoň na nějakou dobu pomohlo. Minulý týden jsem skončila s obstřiky páteře, které tentokrát moc nepomohly a už jsem byla zase vedle u kolegy.
No, nedá se nic jiného dělat, než se s tím smířit. Jsou na tom jiní hůř, taky si nestěžuji. Držte mi tedy palečky, abych ještě chvíli vydržela bez velkých bolestí, ale na druhou stranu, já se jen tak nedám.
A co počasí? To má na všem asi také svůj podíl, dnes jsme u nás sluníčko ještě neviděli, je ošklivá mlha. Tak aspoň vám všem přeji slunce v duši a mějte se rádi.