Kouzelná země – dá se říct, že bych se ze „své“ kouzelné země nikdy neodstěhovala. Dobrovolně určitě ne.
Ale dá se říct, že nejen kouzelná je země, ale pro mne je také kouzelný kraj, ve kterém jsem se narodila. Jak moc ráda se tam vracím, moc ráda vzpomínám a jak uslyším to „naše“ nářečí, nebo jen intonaci v řeči, zjihnu. Vím, že už se tam nikdy nevrátím, ale ve vzpomínkách jsem tam často.
Ale kouzelná může být i taková země pohádková. Právě taková, o které se nám, starším, dříve ani nesnilo. V osmdesátých letech jsem dostala milostivě souhlas vycestovat k našim „bratrům“. Ano, správně, do tehdejšího Sovětského svazu. Dostali jsme s manželem rekreaci na Jaltu, ale bohužel v listopadu. Nemohu říct, že bych pociťovala něco zvláštního, byly tam bohatí, ale i chudí, o nás se však opravdu starali dobře. Byla to pro mne tenkrát taková lepší dovolená, ale hodně daleko od domova a delší let letadlem.
V roce 1992 krátce po revoluci jsme dostali příspěvek od tehdejších odborů tam, o čem se nám ani nesnilo. Manžel šel ten rok do důchodu, já měla rok před tím padesátku, tak se rozhodli, že nám přispějí na rekreaci, kterou si vybereme. Vybrali jsme si Kanárské ostrovy. Let to byl delší, přistáli jsme tam v noci a jeli do místa našeho ubytování.
Ale to, co následovalo ráno, na to nikdy nezapomenu. Vyšli jsme si na balkon, vlastně nás vytáhlo sluníčko a ten pohled – opravdu jako v pohádce. Dodnes to všechno vidím před sebou, tu nádheru, úplně jinou architekturu, jinou přírodu, prostě pro nás, kteří jsme nikam nesměli, pro nás to byl zázrak.
Ráno na balkoně
Tuto krásu v barvě nemám
Nádherné moře i lodě
Foceno z našeho apartmánu
Já s „kamarádem“, byl hodný 
Manžel na banánové plantáži
Dodnes vzpomínám moc ráda a probírám se fotkami. Byli jsme s manželem jak v „Jiříkovo vidění“ a i když jsme to měli k moři dál, nevadilo nám nic. Dokonce už v té době nás poznali podle řeči a to jejich „ahoj“ taky nelze vymazat z paměti.
Snídaně na celý pobyt jsme měli v lednici, ráno nám přivezli čerstvé housky a odpoledne až do večera jsmemohli kdykoliv jít na teplé jídlo. Vařili nám dokonce jídla naše, česká a mohli jsme si i vybrat jestli si dáme polévku nebo salát. Pak jsme měli také řízky, kuře a podobné dobroty a po obědě ovoce. Super vzpomínky.
Tedy kouzelná země je můj domov, můj rodný kraj, ale i po otevření hranic mám v mysli kouzelnou pohádkovou zemi – Kanárské ostrovy.