Vzácné chvíle

Dnes jsem měla u stolu dva stolovníky navíc. Pozvala jsem syna se snachou dnes na oběd. Jsou doma sami, děti jsou ve světě, tak aby snacha nemusela dnes vařit, pozvala jsem je k nám. Je to opravdu téměř rarita, protože oni přijímali zatím většinou pozvání na oběd pouze do restaurace. Je-li doma vnučka, ráda vaří ona, vedle v domku bydlí druhá babička a tak se většinou stravují společně. A taky když byla vnoučata malá, tohle nejedla, tohle jim nechutnalo, tohle vaří babička (ta druhá) tak a toto tam nedává. Brzy jsme to nechali tak, ale syn jí všechno a snacha prý kromě kuřecího masa taky. Naučila se ze školy, kde se stravuje celý školní rok.
Proto jsem si řekla, že je také jednou pozvu a ke stolu se krásně vejdeme. Slíbila jsem jim totiž stejně uvařit moji čočkovou polévku, kterou vím, že jedí oba, no a k tomu jsem vymyslela KATŮV ŠLEH a brambory.
Musela jsem si tuto vzácnou chvíli vyfotit. Ten talíř vepředu, je můj a také všechna moje polévka. Ne, že bych jí měla málo, ještě půl hrnce jsem dala synovi domů, ale mně to stačí.
Protože tam nebyl vidět manžel, fotila jsem to ještě jednou. Vidíte toho mračouna? Já nevím proč se neusmíval jako syn se snachou, oběd mi pochválili všichni, ale asi už měl zase velký hlad.
Protože mám k dispozici fotky z cesty Lady na Wimbledonský tenisový areál, tak vám sem ještě přidám pár fotek z cesty na Wimbledon.
A už se jede…
už vstupujeme na kurty, přímo na ten centrální
toto je jako vstupenka
v galerii vítězů máme i naši poslední vítěžku Kvitovou
poháry a ceny
to je on, centrální kurt
a tady je doklad, že tam naše Lada skutečně byla. Jen škoda, že se právě nehrálo. Usmívající se
Krásný víkend přeji všem, kteří se přišli podívat, ale i těm ostatním.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *