Možná by se můj dnešní příspěvek hodil i k TT, protože zlo bylo u mne nedávno a teď přišlo už jen dobro. Ráno, když vstanu, jdu koukat na mé ibišky. Ano, zase byla radost veliká, další květy jsou tu.
Tentokrát jsou dva a musela jsem si je hned vyfotit na památku, brzy nebudou.
Pak jsme šli nakoupit a vždy si kupujeme denní tisk. Dnes jsme si koupili jiný než obvykle. Ptáte se proč? Protože v Mosteckém deníku vyšel rozhovor na celou jednu velkou stranu s vnukem Lukym, našim šikovným bowlingářem, kde se mimo jiné psalo i to, že patří mezi nejlepší v republice. Kterou babičku by to nepotěšilo, že?
A navíc se na dnešek ohlásil syn s rodinou, že se přijedou odpoledne podívat, aby se děti – tedy vnoučata, rozloučila před cestou do ciziny. Vnučka Lada odjíždí v sobotu do Anglie a vnuk Luky jede hrát bowling na MS kadetů do Hong Kongu v neděli. Tak jsem si říkala, že by to něco chtělo pro štěstí, nějaký talisman, tak jsem naší kočkomilce vytvořila kočičí přívěsek na klíče.
Fotila jsem ho dvakrát a nemohla jsem vybrat, která fotka je lepší, proto sem dávám obě.
Včera jsem ho dokončila a pak jsem si řekla, že přece nemohu ošidit vnuka, ale co jemu? Kočičku určitě ne, ale vzpomněla jsem si, jak nedávno ukazovala Jitka, jak dělá kačaby a nápad byl na světě. Je to přece kulaté a určitě to trošku připomíná bowlingovou kouli. Jen to nemá otvory na prsty. Šla jsem tedy do toho.
Zase foceno ze dvou úhlů, nevím, jestli to aspoň trochu vypadá, ale snažila jsem se a byl to můj první pokus.
Mladí si přišli popovídat a nepřišli také s prázdnou. Při včerejší bouřce se jim ulomila větev stromu na zahradě, který byl obsypán blumami. Museli je otrhat a rozdat, tolik jich bylo.
To je fůra pro nás. Taška byla dost těžká a tak máme dobrou zásobu vitamínu C. Děkujeme.
Jistě uznáte, že jsem si ten dnešní den užila a že byl krásný. Jen kdyby nebylo to úmorné dusno. Ale musíme přežít! Mějte se také tak krásně vám všem přeje Ježurka