Já si říkám, že není snad už v mém seniorském věku není nic hezčího, než když se všichni sejdeme, pokecáme, zasmějeme se, posedíme všichni spolu a je nám dobře. Tak tomu bylo i v úterý. Sešli jsme se tak, jak měli všichni čas a jako vždy to bylo moc milé a krásné posezení.
Říkala jsem si, že už dlouho u nás nebyla dcera s vnoučaty na obědě, tak jsem je na tento týden pozvala a přitom jsem ani nevzpomněla, že by asi stejně přišli všichni. No, vzápětí jsem si však řekla, že to nebyl ten nejlepší nápad, když nám neteče ta teplá voda a na všechno se musí ohřívat. Přiznám se, že jsem tentokrát měla nápad já (na rozdíl od mého manžela) a řekla jsem si, že půjdeme na oběd. Prostě jen tak, do takové normální restaurace, kde vaří taková jídla, která děláme běžně doma, žádné extra porce. Dcera vždy říká, že oni jedí všechno, nejsou mlsní, tak jsme se vydali do té restaurace, kam občas zajdeme s manželem, kde vaří obyčejné, ale dobré obědy. Tak jsme šli, ale opravdu jen tak, jak chodívají oni k nám. Tedy ne jako na oslavu.
Dcera s dětmi
Manžel už měl hlad
Venku bylo krásně, takové nádherné stromy všude okolo..
Také jsem vždy zvyklá něco dobrého upéct, ale to jsem tentokrát vynechala. „Upekli“ za mne v pekárně, koupila jsem pár zákusků a taky to jednou šlo. Ale chlebíčky, ty jsem udělala opravdu sama doma.
To hlavní však mělo teprve přijít. Brzy po obědě jsme čekali syna s rodinou. Omluvila jsem se, ale aspoň jedno foto každého jsem musela udělat. Už si zvykli.
Většina jich je pohromadě
Manželovi bylo horko, tak zůstal nahoře bez a dcera měla na klíně svoje nejmladší dítě, jak říká Peggy.
Nejmladší vnuk seděl v pozadí a když mne viděl s foťákem, koulel očima. Ale měl krásné pozadí. Část mé sbírky ježečků.
Dostala jsem výborné čaje na zimu, abych dobře spala
Na zklidnění i bonboniéru
Mimo jiné i ježčí dobrůtku
Ale také ve dvou kusech i tyto parádní přívěsky, ze kterých měla určitě také velkou radost snacha, že našla obchod, kde je měli.
Tento ježčí krasavec má č. 193
a tento 194. Oba dva mi i s krásným přáníčkem poslala Otavínka. Jednoho prý k výročí blogu a toho druhého pro dnešní den.
Tak jsme si to všichni užili, ale při otázce, kdy se sejdeme příště, to bude mít narozeniny vnučka Terezka a svátek vnučka Laděnka, to zůstalo otevřené. Ale určitě to někdy vyjde, jen co se všichni vrátíme z prázdninových cest a dovolené.
Víc takových krásně prožitých dnů si přeji já, ale i vám všem ostatním. Vaše Ježurka