A vyjeli jsme…

V sobotu hned ráno se pro nás zastavil syn se snachou a vnukem a vyrazili jsme směr Olomouc. Kluci tam jeli na bowlingový turnaj BOWLING OPEN a my s nimi a měli jsme naplánováno spoustu aktivit. Manžel mi hned ze začátku říkal, že tam jede kvůli mně, protože jsem několikrát opakovala, že bych se aspoň jednou v životě chtěla setkat s Otavínkou.
Mladí tuto cestu již dobře znají, nejen proto, že tam občas vezli vnučku s jejími věcmi na privát, kde bydlela při studiu, ale už tam byli párkrát i na tomto turnaji. Mívají prý pravidelně první zastávku u jedné pumpy asi po 1,5 hodině jízdy, kde se mění řidiči (syn s vnukem) a snacha a syn si dají kávu do uzavřeného kelímku na cestu. Řekla jsem si, proč to taky nezkusit, s pomocí syna jsem si kávu načepovala a jak jsem si s tím uzavřeným kelímkem sedala v autě, nějak jsem se zhoupla a už to bylo. Káva byla na mém tričku a také na vestě. Štěstí, že mne taková maličkost nerozhodí, ale aspoň se všichni smáli na můj účet. Byla tam jen taková malá dírka na pití a ta mi stačila i na polití.
Po chvíli jsem se potřebovala na něco podívat přes brýle, které jsem hledala a hledala a …. nenašla. Zůstaly doma na stole včetně tužky. Tak jsem si řekla, co naplat, nebudu tady nic číst, ani psát. Mám však moc šikovnou snachu. Vyndala z kabelky svých pět tužek s tím, abych si jednu vybrala a odpoledne mi přinesla a půjčila svoje brýle, které sice měly jen jednu dioptřii ne dvě, jak mám já, ale přesto jsem přes ně něco přečetla. Já tu snachu nemít….
Penzion sice nebyl hotel, ale ubytování slušné, v recepci dívky moc ochotné, tak to bylo nakonec až na tu sumu za ty jejich služby, v pořádku.
Vzala jsem foťák a vše jsem řádně zdokumentovala.
Slušná koupelna, čistá a prostorná.
Manžel hned vyzkoušel křeslo
Byla tam sice nevelká, ale funkční televize naproti posteli
A tady se nám docela dobře spalo.
Po společném obědě jsme se šli projít po olomouckém historickém náměstí. Než jsme zamířili do cukrárny na kávu se zákuskem, tak jsem fotila a fotila a …
První byl PAMÁTNÍK NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE. Abych ho měla celý, musela jsem ho fotit dost z dálky.
Pak jsem viděla na náměstí mašinku, takovou krásnou
Moc se nám také líbíl olomoucký orloj
a také maketa středu historického města.
Čeho tam bylo opravdu hodně, byly kašny. Škoda, že jsem je nespočítala, ale třeba Otavínka ví.
A ještě jeden krásný pohled na náměstí, ze kterého nás při chození po těch jejich „kočičích hlavách“ fakt bolely nohy.
A večer nás mladí odvezli na bowling do Šantovky, kde hrál vnuk a my fandili a drželi pěsti, aby měl štěstí. Zahrál dobře, tak jsme jeli spokojeně domů. Na těch turnajích bývá opravdu krásná atmosféra. Bowlingáři se téměř všichni znají a jsou na sebe hodní.
Pokračování příště a nebojte se, také oběhnu zítra určitě vaše blogy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *