Už jsem na sebe prozradila, že mi dělá doslova potíž, když mám sedět u televize s rukama v klíně. Daleko raději jsem, když je mohu nějak zaměstnat. Protože co se týče háčkování a pletení momentálně „nemám co na práci“, našla jsem tady něco, co jsem ještě nikdy nedělala. Sousedka se mne asi před rokem přišla zeptat, jestli si to chci dodělat, nebo to má vyhodit. Bylo to načaté vyšívání plným stehem, dvě prostírky a jeden ubrus na konferenční stolek. Dala mi to sakumprásk i s vyšívacími bavlnkami. Leželo to u mne v šuplíku dost dlouho a tak jsem si řekla, že je příhodný čas to zkusit. Vyhodit to mohu taky, ne? Dala jsem se tedy do práce, šlo to pomalu a je na tom poznat, že i špatně vidím, nejsou ty stehy jeden jako druhý, ale jako prvotina to snad ujde. Musela jsem tam i dokreslit dekor na druhé straně a tak se nejdu chlubit, ale jen ukázat, že jsem se snažila. Konce jsem jen obáčkovala, protože mne štve při obšívání to stálé navlékání a zapošívání. Já dosud vyšívala málo a jen křížkovým stehem.
To je ubrus na stolek, ještě před vypráním, škrobením a žehlením.
To je detail vzoru.
To jsou ubrousky, nebo-li prostírání také před úpravou
a tady také detail.
No, sice jsem to dodělala, ale určitě bych se tím neuživila, protože je to nedokonalost sama, ale zase jsem to dělala s láskou. Proto věřím, že to jako dárek aspoň trošku zahřeje u srdíčka.
Krásný podvečer přeji! Vaše Ježurka