Minulý týden jsem popisovala, jak došlo k setkání mé vnučky Lady a mé blogové kamarádky Otavínky v Olomouci. A jako jeden z důvodů, proč se děvčata setkala byl ten, že Otavínka našla při stěhování ježečky, které mi chtěla poslat. Protože jsou křehcí, tak raději osobně. Tak se domluvila s Laděnkou a radost byla hned ztrojnásobená.
No a dnes vám mohu ty moje krásné jmenovce ukázat. Včera mi je syn se snachou nepřivezli, protože měla Lada starosti o svého nejmilejšího kocourka Floriho. Někam se zatoulal a nepřišel jeden den vůbec domů. Chodila všude po okolí a volala a volala, chodila téměř celý den, dokonce se i trochu opálila, už ho oplakala. Ale večer v devět hodin mi přišla zpráva, že Flori přišel domů. Byl prý vyhublý, pocuchaný, ale přišel. To bylo radosti. Tak dnes při cestě do našeho města mi osobně Laděnka přivezla ty ježečky.
Ježci téměř v životní velikosti.
A teď už se nemohu vymlouvat a musím se dát do počítání. Ale řeknu vám, že je to fuška. Nejlepší by bylo si pořídit dokumentaci s číslem, ale to bych dělala určitě tak týden a to se mi nechce. Ale spočítat je už musím.
A také bvudu muset dá do pořádku moji složku ježků v galerii a i tam provést sčítání obrázků s ježky. To bude taky fuška. Ale co, venku se teď moc nedá chodit, tak mám práci. Ještě jako prémii jsem proto dnes přidala dva ježčí obrázky, které jsem dostala v posledních dnech.
Ježečci od Milušky.
Přeji krásný, i když horký den a dávejte na sebe pozor! To vám přeje Ježurka