Dnes se ještě nekonalo to velké vedro, tak se manžel cítil zase na malý výlet. Rádi jsme si dřív občas zajeli do Teplic, které nejsou od nás daleko, jen půlhodinku vlakem. Tak jsme se dopoledne sbalili a vyrazili.
Neměli jsme nějaký konkretní cíl, jen se podívat, co se tam za ty dva roky změnilo, co jsme tam nebyli a hned jsme si zase řekli, že si tam dáme oběd. No, to jsme se tedy rozšoupli, už tento týden podruhé a to normálně do restaurace nechodíme.
Takový motoráček jezdí od nás do Teplic. Má jen dva vozy.
Hezky jsme se usadili a jelo se.
Za tuto fotku se omlouvám, bylo to foceno z vlaku, jen jsem se chtěla zepat, jestli někdo neví, PROČ byly dřív třeba takové veliké nádražní budovy? Dnes to všechno chátrá a většina nádraží vypadá fakt strašně.
Další dvě fotky jsem pořídila na nádraží v Teplicích. Teplice jsou lázeňské město. Netřeba komentáře, že?
V podobném dezolátním stavu je i bývalý hotel Bohemia. Je to velikánský kolos, stavěný do kostky a tohle je jedna z jeho stran. Ale už je hooodně dlouho prázdný a asi ještě hodně dlouho bude, jestli ne stále. Jen v přízemí je pár obchodů. Jinak hrůza hrůz.
A zde je prosím Krušnohorské divadlo. Kdo nezná, nechť se podívá. Tady to vypadá zvenku dobře.
Tato i další fotky jsou z restaurace na jednom z náměstí. Kam se podíváš, všude samá čarodějnice.
No mimo čarodějnic tam byl ještě manžel, který už měl hlad.
Čarodějnice i u stropu. Kdybych chtěla vyfotit všechny, to by bylo fotek!
Byly tam i květiny
a na zdech krásné malby.
A manžel se hned pustil do jídla. No, kromě nás tam bohužel nikdo nebyl. Tentokrát jsme si dali něco lehčího. Kuřecí steak a šťouchané brambory, vše dost obložené zeleninou. Bylo to dobré, stačilo nám to a cena za 1 oběd byla tentokrát opravdu lidová. Jenom 70 Kč.
To už zase fotíš? Než to manžel dořekl, byl na snímku. Šli jsme se projít po náměstí, kde byly stánky s jídlem a kořením. Koření jsem si koupila hned tři.
Pak jsme se zašli podívat do nově zrekonstruovaného obchodního domu Galerie, je to tam krásné, přejmenovala jsem to na malý Zličín.
Často jsme ale také odpočívali. Manžel opravdu dlouho chodit nevydržel, v parku bylo příjemně.
Pak jsme ještě jednou koupili lahev s pitím, protože bylo opravdu teplo a poposedávali na lavičkách po cestě k nádraží, abychom odjeli domů už v jednu hodinu. Stačilo. Manžel už toho měl dost a přece jen to byla procházka a venku to šlo. Nebyli jsme zpocení, bylo to tak akorát.
Vypadá to, že víkend bude hodně horký, to asi nevytáhneme paty z domova, aby to s námi neseklo. Uvidíme. Vám všem, kteří jste vydrželi koukat do konce děkuji za trpělivost a přeji, abyste si ten víkend užili dle svých představ.